¦ stuktura sekcí ¦ Kontakt ¦ Hledat image

Start modelu na šňůře stďż˝lďż˝ odkaz / permalink

22.12.2003

Vyvlekání modelu na šňůře je nejklasičtější způsob startu modelu. Je to relativně složitá záležitost a pokud je to možné, doporučuji začátečníkům ke startu použít spíše gumicuk.

Úspěch je závislý na mnoha faktorech a krizová situace se snadno změní v katastrofickou. Pokud chcete model nerušeně řídit, potřebujete dva pomocníky, z toho jednoho fyzicky zdatného.

Startovat lze tímto způsobem malé (<0.8 kg) až středních modely (<1.5 kg). Větší modely jde vyvlekat jen za podpory protivětru.

Před startem

Poučte své pomocníky, kteří budou váš model poprvé vlekat:

  • Domluvte se, že pokyn ke startu budete dávat vy. Vy víte, zda máte vše zapnuté, vy víte, že jste připraveni.
  • Vlekař musí z počátku běžet rychle, ale musí se dívat občas zpět, aby mohl vlek v případě nezvyklé polohy větroně přerušit.
  • V další fázi vleku musí vlekař citlivě reagovat na napětí ve šňůře. Je-li malé, musí zrychlit, je-li velké, zpomalit.
  • Pomocník vypouštějící model musí model vypustit do napjaté šňůry.

Pomocníci rozvinou vlečnou šňůru. Vlekař stojí od místa startu ve směru proti větru. Druhý pomocník převezme model a zavěsí vlečnou šňůru na háček modelu. Zatím co vy zkoušíte funkci rádia, vlekař napne šňůru ta, aby se zvedla Postavte se za pomocníka vypouštějícího model.

Startuje se proti větru!

Vlastní start

Pomocník drží model v těžišti v jedné ruce tak, že je špice modelu zvednuta mírně nad horizont. Pokud je třeba model držet až za těžištěm, podpírá si špici modelu druhou rukou.

váš prohlížeč musí podporovat prohlížení SVG grafiky Na váš pokyn mávnutím se vlekař rozběhne. Pomocník se nechá jakoby roztáhnout tahem šňůry. Hodí model nosem mírně směrem k obloze. Může si pomoci popoběhnutím dvěma či třemi kroky. Musí však vystihnout okamžik, kdy se vlečná šňůra napne. Modelu tak v nejkritičtější fázi startu toto napětí pomůže nabrat rychlost.
Chyby

Start po větru - start buď končí vyháknutím větroně ze šňury nebo infarktem vlekaře. Přitom stačí běžet na druhou stranu.

Pomocník model nevypustí ale hodí - model pak předletí vlekaře a vyhákne se ze šňury.

Vlekař nekontroluje let modelu - vlekař, který běží bez ohledu na tah ve šňůře nebo bez ohledu na situaci za ním ohrožuje váš model.

Když zavzpomínám na své mládí a na vleky na šňůře, byla to vždy legrace a ještě si člověk pěkně zasportoval. Není nad to vidět vlekaře, jak se řítí ke vzdálenému obzoru kravinec nekravinec, za ním model dávno na zemi už mírně olámaný tím šíleným vlekem a banda kolem pilota, která na něj sborem řve: "stůůůůj!"

Šňůra má výhodu v bezkonkurenční skladnosti. Dá se na letiště přivézt i na kole a malé modely jdou vlekat poměrně snadno. Když se to umí, lze dosáhnout větších výšek než z gumicuku. Zkuste to.

(zveřejněno na stránce Start modelu na šňůře)