Pravý letní den

Teploměr ukazuje 25 ve stínu, ale na slunci je vedro. V čirém vzduchu slunce opravdu pálí. Čekám s lítáním na odpoledne, kdy slunce nebude tolik pražit.

Házet jdu zase ke křižovatce. Stojím uprostřed posekané louky spálené za těch pár dní od slunce, pod kšíry vysílače cítím pot, ale vzduch se doslova tetelí termikou. Stačí počkat s hodem, až vítr na chvíli zeslábne, a hod do stoupáku je jistý. Pět šest minut mohu přeskakovat mezi bublinami vynášejícími větroň o desítky metrů nahoru, než začne zase silněji foukat a turbulence za lesem mě zase přizemní.

Při sedání si užívám poměrně stísněného prostoru. Za mnou alej, vlevo silnice se starými stromy, přede mnou kraj lesa s patnáctimetrovými stromy, napravo sad. Čirý vzduch přeje hloubkovému vidění, pomáhá i ostrý stín modelu na zemi. Jak jsem ve výšce pod patnáct metrů, připadám si jak ve veliké tělocvičně. Zkouším chytat Long Shota za ucho a jde to dnes proti větru o dost lépe.

Po tři čtvrtě hodině toho mám dost. Na slunci je opravdu vedro. Jdu domů a rovnou do sprchy. Až tam si uvědomuji, jaké pěkné nové kousance od hmyzu mám na nohou. Jdu hledat do lékárny Fenistil!

(zveřejněno na stránce Létání s Long Shotem)