První osahání 
Objektiv Sigma 10-20 mm F 4-5.6 EX DC HSM samozřejmě hned před prodejnou putuje z pouzdra na tělo D80-ky.
Tedy přesněji řečeno ne hned na ulici,
ale v cukrárně o dva vchody dál.
A potom už jen běhám po Praze a zkouším.
Foťák se širokáčem už jsem v ruce držel, ale práce v terénu s konkrétními motivy je něco jiného, než jen kouknout do hledáčku a zjistit, že je to opravdu širokoúhlé. Každým motivem, každým snímkem se přesvědčuji, že zase budu muset přemýšlet trochu jinak, více si dávat pozor na to, co je v záběru a kde to v záběru je.
Jeden z prvních pokusů o snímek v protisvětle:

Počítal jsem s tím, že protisvětlo udělá "opar" a i to odpovídalo mému vjemu. Až doma jsem ale na snímku uviděl paprskovitý rozklad světla pokrývající celý snímek a dost mě to vyděsilo. Jesliže mi u širokoúhlé předsádky ke kameře vadí na záběrech do protisvětla reflexy na čočkách, tak tohle je ještě horší. Ale venku jsem si toho v hledáčku nevšimnul a tak jsem vyzkoušel ještě několik snímků v protisvětle.
Jiné snímky v protisvětle dopadly dobře:

Nenašel jsem žádnou souvislost mezi clonou a tímto jevem nebo závislost na poloze slunce v záběru. Jeví se mi to jako lom světla na hranách objektů blízko slunečního kotouče.
Jednou z věcí, která je kompletně "jinak", je udržení horizontu. Zvyk chytnout se nějaké svislé linie na okraji záběru potom dopadne takto:

Při fotografování si člověk musí opravdu dávat pozor, co a kde,
nebo přesněji kdo a kde je v záběru.
Obličeje na okraji záběru nevypadají příliš lichotivě (šišaté hlavy).
Jevem, se kterým jsem se už vžil při používání širokoúklé předsádky
na kameře je,
že člověk si pro záběr chodí mnohem mnohem blíže
než s normálním objektivem.
Já to třeba trochu přehnal,
když jsem se zezadu připlížíl k tomuto panu fotografovi. "Co je?!" říkal

Samozřejmě jsem nadšen z širokoúhlosti. "Vejdu se" se záběrem i do těsného interiéru i do ulic s velkými domy.
(zveřejněno na stránce Sigma 10-20 mm F 4-5.6 EX DC HSM )

