Orientace dílù pøi tisku 
Výtisk z 3D tiskárny vypadá na první pohled naprosto homogenní. Plastová struna, ze které se tiskne, se v trysce taví a tryska roztavený materiál k pøedchozí vrstvì tak tiskne, že se materál vrstev natavením propojí. Výtisk by tak mìl být ve všech smìrech stejnì pevný.
Vytisknout lze libovolný tvar najednou, dokonce je možné vytisknout najednou vzájemnì pohyblivé díly. Dociluje se toho tištìním na podporách. Podpory podepøou èásti výtisku, kde vzniká pøevis, jsou vytištìny tak, že se dají po vytištìní dílu snadno oddìlit.
Tisk na podpìrách ale zvyšuje spotøebu materiálu a hlavnì prodlužuje dobu tisku. Díly se tak èasto vhodnì rozøíznou tak, aby jednotlivé èásti šly tisknout bez podpor. Tøeba jako na tomto obrázku:
Poloviny se k sobì slepí. Lepený spoj je pevný.
Když ale èlovìk podrobí díl na zkoušku nìjakému namáhání, zjistí, že materiál homogenní není. Pevnost ve smìru kladení housenek materiálu je vyšší, materiál má vláknitou strukturu.
Tam, kde na pevnosti záleží, tam, kde je díl za provozu namáhán, je dobré zamyslet se nad orientací dílu pøi tisku. Aby vlákna šla ve smìru nejvìtšího namáhání. A také díl podle toho pro tisk správnì rozdìlit, pokud je tøeba. na následujícím obrázku je vidìt zmìna øezu, oproti tomu pøedchozímu výše:
To první øešení vede k tomu, že to oko nebude pevné, vlákna jdou napøíè tím okem. Druhá poloha zajistí, že vlákna jdou tím okem okolo díry.
Samozøejmì je tøeba mít trochu praxi v tom, odhadnout, jak jsou díly za provozu namáhané.
