Do termiky

31.05.2014

Pozdě odpoledne jdu na "křižovatku", na místo, kam všichni chodí kochat se pohledem na panoráma Krušných hor. Pro mě to je zajímavé místo tím, že louky svažující se dolů z hor jsou odpoledne nasvícené sluncem a bývá tu pěkná termika.

Tady je všude okolo tráva taky po pas a navíc jsou louky nacucané vodou. Pro házení i přistávání mám tak jen malý plácek vedle křížení silnic.

Vítr už je jen úplně mírný, ale vane převážně z údolí ke mně nahoru. Long Shot hned při prvním hodu přizvedáváním uší indikuje, že to bude nosit. Už to tady znám natolik, že letím rovnou na místa, kde to nosí nejčastěji. Loni se tu pásly krávy a místo, kam se chodily napít, bylo vždycky tutovka. Letos tu ale krávy nejsou a tak musím letět jinam. V roští na mezi asi dvě stě metrů pode mnou je velký keř a tam to bývá taky. A skutečně se tam dokážu držet v jedné výšce přes tři minuty. Potom ale začne silněji foukat a já musím rychle zpátky, abych si doletěl do ruky.

Musím být při svých výletech daleko do prostoru opatrný. Prodírat se vysokou travou v promáčené louce někam sto metrů daleko by bylo nepříjemné. A hlavně bych riskoval hledání modelu, protože do téhle vysoké trávy Long Shot zajede a zmizí i s ocaskami. I přistání musí být pečlivé. Nalétávám si do ruky těsně vedle silnice, kde sice auto jede jen jednou za čas, ale nechci nějakého řidiče vylekat.

Oblozu, jen co jsem přišel, zakryl veliký mrak a zastínil široké okolí. Termika přesto pracuje, buď chvilku nosí nějaké místo nad loukou, nebo se dostanu do regulérního stoupáku a letadlo tak v kroužení postupuje nahoru k horám. Jednou ho nechávám unášet hodně daleko, až se daleko za sebou a vysoko dostávám do sluncem prozářené oblasti oblohy. Rázem pořádně nevím, kam letadlo letí a rychle se snažím zorientovat, abych mohl vyrazit na cestu zpět proti větru.

Když se pod oblohou vracím zpět nad sebe, zahlédnu pod mrakem větroň na přeletu. Sedám, že si ho vyfotím. Ještě když vytahuji foťák, tak ho vidím, ale jak pozvednu objektiv nahoru, vidím jen, jak pilot protáčí ve stoupáku okraj mraku a mizí někde nad ním.

Po tři čtvrtě hodině mi pípá na vysílači pokles napětí přijímačových baterek. Dávám si na závěr tři čtyři "akrobatické" hody s přemetem nebo výkrutem. Balím to a jdu dělat domů něco užitečného. Jen co jsem opustil svoje místo na křižovatce, slunce vylezlo zpoza mraku a zalilo louky okolo.

(zveřejněno na stránce Létání s Long Shotem)