Odpolední termika 
Sedím celý den u počítače a najednou mě popadla touha jít ven. Je po čtvrté. To budou kluci ještš na letišti. Beru Long Shota a jedu.
Kluci s motoráky dolétali a tak nebe patří větroňům. Dvě alektry a já s "ručním" pohonem. Fouká slabý vítr od jihozápadu. I v malé výšce to kope a dají se nakroužit nějaké vteřinky. Dělám lety kolem dvou minut.
Potom přichází veliká bublina, ve které se model takřka neovladatelně potácí, ale stoupá vzhůru. Však do té bubliny naskákala i káňata z lesa za okrajem letiště. Za chvilku jsem dobře dvěstě metrů vysoko.
Další termika už je přijemnější a dá se v ní krásně kroužit. Jen vítr trochu zesílil a je třeba včas stoupáky opustit, abych se dokázal vrátit proti větru. Jednou kroužím v jedné bublině s poštolkou. Ta vždy, když se k ní blížím, mávne křídly a je hned o nějaký metr výš. Potvora.
Chvilky mezi bublinami si zpestřuji lopasy a výkruty. Nebo rozjíždím model na velkých klapkách z výšky a zkouším přistání do ruky z takto srmého sestupu. Ostatně každé přistání do ruky je zábava sama pro sebe.
Bohužel baterky mám jen na hodinu a tak v půl šesté mám utrum.
(zveřejněno na stránce Létání s Long Shotem)