Letiště Firenze - Peretola LIRQ - dopadeni! 

Výlet na toto letiště jsem si musel dlouho vyškemrávat, protože jet po celodenním chození po Florencii ve 33 stupňovém vedru ještě na letiště vyžaduje opravdu velkou dávku nadšení. A to nás ještě čeká zpáteční asi 70 kilometrová cesta do Buti u Pisy. Nakonec rodina souhlasí. Syn jen pod podmínkou, že mám v ruksaku rádio (to samozřejmě tahám s sebou!). U ženy jsem její souhlas pochopil až na letišti, kde si vytáhla knihu a akci přetrpěla jejím čtením.

Nejdříve je ale třeba na letiště dojet. Po dni stráveném ve Florencii a svých zkušenostech s anarchií, která v takovém městě v Itálii na silnici vládne, jsem trochu pesimista. Navigace se ujímá syn a celkem snadno mě přivádí po "indiánském" mostu až před budovu letiště.

Podél malé přízemní budovy letištního terminálu jsem projel dozadu k budovám servisních firem a pokračoval dál podél plotu, kterým je tak jako všude obehnán celý areál letiště. Nikde žádný zákaz vjezdu. Parkovat se dá pohodlně na okraji asfaltky, která slouží jako příjezdová od letiště ke cvičišti psů. Vzdálenost od dráhy je cca 200 m. Řídící věž je na protilehlé straně letiště.

Po příjezdu registruji dva další zvědavce a během naší přítomnosti se objevily ještě dva další automobily. Všichni ale po deseti patnácti minutách odjeli. Čekáme přílet nebo odlet nějakého letadla. Mezitím po manipulační silnici na druhé straně plotu projíždí vojenské auto. Vojáci si nás bedlivě prohlížejí, kousek od úrovně našeho stání obrací a projíždí zpět. Nabádám syna, aby schoval přijímač, ale jemu to připadá směšné.

Z místa, odkud letiště sledujeme není bohužel vidět na APRON a tak bedlivě posloucháme TOWER, abycho věděli, kdy se něco bude dít. Většina komunikace však probíhá v italštině, ze které pobíráme jen číslice v angličtině a nějakou tu leteckou zkratku. Potom však zaslechneme povolení k odletu, povolení k nahození a pushback a za chvilku je slyšet hluk motorů.

Za chvíli vidíme po dráze pojíždět ATR-ko italské Alitalie (letiště nemá pojezdové dráhy a letadla pojíždí na start po dráze). Na letadla je odtud pěkně vidět. Místo je ale výhodné spíše doploledne, kdy slunce svítí do zad. Mě se moc snímky nevydařily. Letadla buď vyšla zrovna "do sloupku" nebo mi nevyšlo protisvětlo.

Dalším letadlem byl zase startující turbovrtulový BAe British Airways. A tím pohyby letadel na letišti zkončily. Věž taky utichla. Mě nezbylo než zkusit nějaké fotky náladovky:

Mezitím několikrát projelo vojenské auto, jehož osádka nás "nenápadně" pozorovala. Naši pozornost však zaujal cvičný výjezd hasičů, jejich auta evidentně cvičila dojezd na zadaná místa v zadaném čase. Tam plivla trochu vody z děla a zase se vrátila na svoje stání.

Já jsem však koutkem oka zahlédl na silnici od letištní budovy policejní auto s blikajícím majáčkem, jak jede k nám. Foťák jsem neschovával, protože před chvilkou jsem stál ve dveřích auta na prahu abych foťákem doviděl přes plot a to mě museli vidět odevšad. Kluk jen stačil sklopit na střeše auta přijímač a schovat tak anténu. Bylo jasné, že jedou k nám - na cestě za námi už nikdo nebyl.

Z auta vylezl mladý kluk, starší policistka zůstala v autě. Zatím co on se lámanou angličtinou vyptával co tam děláme, ona rádiem někam volala naši SPZku a předávala dál obsah našeho "výslechu". Mladík nám vysvětloval, že letiště je "restricted area" a že se tam tudíž nesmí fotografovat. Potom mě chlácholil, že když jsme taky z EU, tak že je všechno "OK" a že nebudememe mít problémy. Zatím, co jeho kolegyně živě s někým komunikovalapo rádiu (jsem přesvědčen, že s těmi vojáky) on se zájmem vyptával, jak že jsme do Itálie dojeli vlastním autem. Jestli jsme jeli přes Goricu (město ve Slovinsku)!? Vysvětloval jsem mu, že jsme jeli od severu přes Německo, ale z toho byl vedle. Potom dostal příkaz, že se má zeptat, zda máme nějaké doklady. Dal jsem, mu naše pasy, u kterých 5 minut prohlížel ochranné hologramy. Policistka si vybrala pas mé ženy a vše z něj diktovala do rádia (to mojí ženu hodně naštvalo, že si vybrali právě ji, a po akci jsem to schytal ještě já). Policista se začal zajímat o náš přijímač. Ale když mu kluk na otázku, zda je to na poslouchání letadel odpověděl: "No. It's for everything.", tak ho to zmátlo a dál se na rádio nevyptával. Potom se ptali jak jsme v Itálii dlouho, kde bydlíme, jak to platíme. Až když jsem řekl, že bydlíme v Buti u Pisy, rozjasnila se přísná tvář policistky. Řekla mladýmu, že to to je pravda, že to tam zná (je to taková vesnička v kopcích - "díra" po našem) a propustili nás.

Kdyby věděli, kolik fotek prolétajících C-130 Herkulesů jsem předtím z pláže a na letišti v Pise pořídil, tak nás asi zastřelili! Pro mě měla akce nemilý dopad. Do konce dovolené zákaz výprav na italská letišťě.