Zde jsou uvedeny změny, které jsem v obsahu webu provedl. Na stránce je uvedeno několik posledních změn.
U menších modelů je hmotnost serva podstatná z hlediska vyvážení - dodržení těžiště modelu. Proto musí být serva umístěna někde před těžištěm.
Může to být centroplánu nebo před ním v kabině. U velkých modelů, kde je hmotnost serva vůči hmotnosti letadla malá, může být servo u ovládaného kormidla.
(zveřejněno na stránce Rozmístění serv)
(zveřejněno na stránce Tlačítko poslední záchrany)
Konečně jsem dotáhl myšlenku vyvažovat letadlo s kamerou na předku umístěním baterky až za křídlo.
GoPro Hero 10 Black vepředu je více jak 150 gramu na předku letadla,
baterka v kabině to nevyváží ani náhodou. Experiment určil požadovanou polohu baterky a až teď jsem do toho řízl. 
Protože jsem nebyl úplně jistý v tom, jak mi bude fungovat FC, první let jsem dal se závažím místo kamery.
První let dopadl dobře, osvěžil jsem si ovládání letadla, druhý let už jsem dal kameru.
Než jsem vyrazil, měl jsem trochu problém vzpomenout si, co mám na kterém přepínači.
Musel jsem jít na stránku Nastavení INAV - Modes a dát dohromady funkce - kanály - přepínače.
místo: výsypka
(zveřejněno na stránce Létání s Twin Starem)
Muzejní noc na letišti Mladá Boleslav 16.5.2025 objektivem Miloše Jenčíka:
Fotogalerie zde: Muzejní noc
(zveřejněno na stránce Letecké akce očima zpravodajů)
Kladl jsem si otázky:
(zveřejněno na stránce VacuCab)
(zveřejněno na stránce Tipy pro řezání horkým drátem)
(zveřejněno na stránce Rozhovory)
Vivak je obchodní název pro fólie vyrobené z termoplastického polyetylentereftalátu - glykolu (PET-G). Fólie se vyrábí v tloušťkách od desetin milimetru po několik milimetrů.
Používá se na výrobu kabinek. Viz Výroba překrytu kabiny
Folie se prodává v plátech 205 x 125 cm, chráněna je z obou stran ochrannou fólií:
Prodejce dovede fólii zabalit a poslat v roli.
Modelářské prodejny prodávají menší pláty.
Nejvíce se používají čiré fólie tloušťky 0.5 - 0.7 mm. Údajně se dají pořídit i zabarvené fólie.
(zveřejněno na stránce Přehled)
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s modelářskou tématikou)
Kabinky na své modely jsem vyráběl z PET flašek (princip zde: Výroba překrytu kabiny z PET lahve) a byl jsem tak omezen na výrobu malých kabinek. A nebyl jsem ani spokojen s čirostí kabinek. Koukal jsem na videa, jak to dělají jiní - viz třeba zde: Vytažení kabiny - vakuování - a rozhodl se, že si něco takového také vyrobím.
S tímto rozhodnutím vyvstala starost z čeho zkusím kabinky lisovat a kde materiál vezmu. Rozhodl jsem se pro vivak. To je materiál, který všichni chválí, že se s ním dobře pracuje a že dobře funguje v provozu modelu. To jsem ostatně už poznal, je to materiál hodně blízký materiálu PET flašek, je houževnatý a ani v mrazu neztrácí svoji houževnatost a nekřehne.
Zadal jsem si, že nebudu ohřev materiálu řešit v kuchyňské troubě. Připadá mi nepraktické tahat si dílnu ženě do kuchyně a taky je omezující rozměr trouby. Zadal jsem si, že budu řešit kabinky do délky nějakých 30 centimetrů.
Moje základní představa byla uzavřená krabice s odtahem pro připojení hadice vysavače, děrovaná deska s vystupujícím těsněním po obvodu, rámeček, který bude držet okraje fólie a nad tím infrazářič.
Oslovil jsem lidi, o kterých jsem se domníval, že kabinky doma také lisují a dostal jsem jsem od nich další podněty k přemýšlení nad konstrukcí zařízení.
(zveřejněno na stránce VacuCab)
Vyrobit musím krabici a rámeček a přemýšlím z čeho a jak.
Krabici bych nejraději dělal z překližky z vícevrstvého multiplexu třeba tloušťky 12 mm. Ale nemám ho a tak moje myšlenky spějou ke klasické truhlářské výrobě krabice z masivu, z prkýnek měkkého dřeva. A chci je spojit klasickým cinkovým spojem - prstovým nebo rybinovým. Otázkou je jak spoj vyrobit. Ručně nechci a na stroji mám k dispozici jen válcovou frézu.
Prstový spoj, který je normálně hranatý, udělám s rohy se zaoblením o poloměru 8 mm, ten frézou o průměru 6 mm vyrobím. Je to taková dost prostorová záležitost, ale na stroji to snadno vyrobím. Uvidímě, jak to v praxi půjde snadno sestavit, slepit a jak to bude těsnit.
Další otázkou je, jak má být krabice velká. Vzal jsem si kabinky které jsem dělal a trochu jsem na rozměrech přidal. 50 x 30 cm bude první krabice a rámeček, které zkusím. Výšku udělám podle toho, jaká prkýnka budu mít.
Vrchní desku udělám ze sololitu, dno z MDF, připojení vysavače vytisknu a nahoře použiju nějaké těsnění pro okna nebo dveře. Rámeček zkusím z tvrdého dřeva, pokud něco příhodného seženu.
Modeluji a přemýšlím nad tím v programu Autodesk Fusion.
(zveřejněno na stránce Výroba)
(zveřejněno na stránce Výroba)
(zveřejněno na stránce 3D tiskárna - Co s tím dělám)
Fotoreportáž Karla Lučana:
Fotogalerie zde: 17.5.2025 - Den otevřených dveří 2025 na základně Čáslav
(zveřejněno na stránce Letecké akce očima zpravodajů)
Seděli jsme v podvečer se ženou v Pardubicích na nádraží a koukali na vlaky. Přijížděly a odjížděly expresy, rychlíky, regionální vlaky, ČD, Regiojet, Leo, Arriva. Až na jeden vlak už žádné neměly otvírací okna. Už není možné stáhnout si na chodbičce okno a koukat a čichat krajinu kolem sebe. Jezdíme komfortně v klimatizovaných vagonech, ale ani na lokální trati, kde vlak jede padesátkou, nemůžeme vystrčit hlavu ven a kochat se. Natočil jsem si v roce 2013 cestu, kterou jsem jezdil každý pátek z Prahy domů. Z dnešního pohledu jízda jak ve vyhlídkovém vlaku někde v Americe 😉 I když vlak tehdy neměl klimatizaci, tak jsem si ten šrumec ve sto čtyřiceti tenkrát užíval.
K natočení mi stačil malý kompaktní fotoaparát, který se vejde do kapsy u košile.
(zveřejněno na stránce Moje videa)
Je dobré nastavit si varování před vybitím akumulátoru vysílače. Když vysílač vydrží na jedno nabití fungovat třeba pět hodin, tak se může zdát, že to je zbytečnost, že tak dlouhou dobu létat nebudete. Ale třeba zapomenete večer před létáním vysílač dobít a ještě strávíte nějaký čas nastavováním vysílače. A k vybitému vysílači za letu už je jen kousek!
Vysílače mají nastavení, při jakém napětí má vysílač varovat, že má vybitý akumulátor. Nastavení závisí na tom, jaký typ akumulátoru ve vysílači máte, v jakém je akumulátor kondici, létáte-li za běžné teploty nebo v mrazu a také s čím létáte.
Vezměme příklad napájení vysílače dvojčlánkem Li-Pol. Na obrázku je graf vybíjení li-pol článku. Čtyři průběhy zachycují vybíjená různými proudy. Nahoře je vybíjení malým proudem, směrem dolů jsou průběhy pro vybíjení většími proudy. Pro vysílač je typický ten horní průběh, vysílač má totiž poměrně malou spotřebu typicky 0.1 - 0.2A, ty spodní průběhy odpovídají pohonému akumulátoru v modelu.
Co v grafu vidíme. Plně nabitý článek má 4.2V, po zapnutí vysílače napětí rychle spadne na 3.8 - 3.9V a potom rovnoměrně klesá na napětí 3.6 - 3.7V. Pak už rychle v koleni padá dolů.
Na vodorovné ose je kapacita akumulátoru. Protože odběr vysílače je konstantní, nezávisí na tom, jak kvrdláte kniply, můžeme si na vodorovné ose představit čas. Pomiňme, že odběr vysílače se dost zvětší, když svítí displej, to se ale při létání neděje. Bezpečně fungující vysílač pracuje v rámci zeleného rámečku. Červený rámeček už je oblast nebezpečná. Zelený rámeček ohraničuje čas třeba 4 hodiny (každý vysílač má jinou výdrž akumulátoru). Alarm vysílače by se měl ozvat při napětí na rozhraní zeleného a červeného rámečku. Představte si ale, že jste s větroněm ve velké výšce a zápasíte se silným stoupáním. Trvá dlouho než vyklesáte a přistanete. Alarm by se měl ozvat s předstihem, abyste měli čas na to reagovat. To představuje žlutý úsek. U letadla, se kterým létáte blízko a nízko a dokážete do minuty přistát, může být ta rezerva krátká.
Alarm se nastavuje v Voltech. Měření vysílače nemusí být přesné, v praxi se postupuje takto: Mám napájení dvoučlánkem li-pol. Nastavím alarm na 7.4V a nechám vysílač zapnutý. Čekám, až se ozve alarm, zapíšu si čas a nechám běžet vysílač dál. Když spadne napětí třeba na 6.5V, končím a zapíšu si čas. Vím už tedy, jak dlouho po zaznění alarmu rádio bude ještě fungovat. A mohu posunout napětí alarmu dolů, když je ta rezerva zbytečně velká. Pokud si napětí zapisuji třeba co 15 minut, mohu si alarm nastavit rovnou podle požadované časové rezervy.
Poznámka: Zde uvedená napětí jsou jen ilustrační. Napětí vašeho akumulátoru může mít jiný průběh a měření napětí vašeho vysílače může také ukazovat trochu něco jiného. Ale průběh vybíjení je stejný. Zjistěte si průběh vybíjení vašeho akumulátoru. Stačí nabít, zapnout a potom co 15 minut odečíst a zapsat napětí, jaké váš vysílač ukazuje.
(zveřejněno na stránce Doma v klidu)
(zveřejněno na stránce Havárie, horké chvilky, komedie)
(zveřejněno na stránce Havárie, horké chvilky, komedie)
(zveřejněno na stránce Havárie, horké chvilky, komedie)
(zveřejněno na stránce Havárie, horké chvilky, komedie)
(zveřejněno na stránce Historické modelářské filmy )
anglicky možnost zapnout české titulky
(zveřejněno na stránce EAA AirVenture Oshkosh 2024)
anglicky možnost zapnout české titulky
(zveřejněno na stránce Videa s Me 262)
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s modelářskou tématikou)
(zveřejněno na stránce Videa s Me 262)
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s leteckou tématikou)
Před každým letem je třeba vyzkoušet funkci kormidel!
První let toho dne: Mohlo se stát, že jste si třeba ve vysílači omylem přehodili smysl výchylek kormidel. Hýbete tedy kniply a kontrolujete, zda se kormidla hýbou a zda se hýbou správným směrem.
Další lety: Hýbete kniply a kontrolujete, zda se kormidla hýbou. Nestačí jen slyšet vrčení serv při pohybu, kormidla se musí hýbat na obě strany. Mohlo dojít při předchozím přistání k vypadnutí táhla, vylomení páky na kormidle, vytržení serva z lože. Při tvrdém přistání není od věci zkontrolovat těžiště. Mohla se nárazem posunout baterie.
(zveřejněno na stránce První let, zálet modelu)
Nastavení fail-safe [FS] určuje, co se stane, když model ztratí spojení s vysílačem. Je to nastavení přijímače.
U modelů letadel je to užitečné nastavení. Mnozí to berou jako pro ně zbytečnou věc, protože jejich model je malý a není pro okolí nebezpečný. Ale je to užitečné jak u velkého tak i u malého modelu. I toho začátečnického.
Fail-safe je funkce přijímače, která při ztrátě signálu z vysílače nastaví serva nebo regulátor do předem definovaných poloh nebo stavu. Ztrátu signálu může způsobit rušení, porucha vysílače, vybití akumulátoru vysílače.
Možnosti nastavení FS:
A nastavuje se také, jak dlouho se má při výpadku přenosu signálu čekat, než přijímač přepne do FS.
Nedá se dát nějaké obecně platné doporučení. Záleží na tom, zda je to model s elektromotorem, nebo model se spalovacím motorem, záleží na tom kde se létá a jakým stylem se létá.
Zpravidla pilot modelu začíná nastavování FS myšlenkou na záchranu modelu, jak dostat nepoškozený model na zem. Správně je ale uvažovat zejména nad tím, aby se co nejvíce snížilo riziko pro okolí, myslet na bezpečnost. A dalším hlediskem je, aby model neuletěl, aby se neztratil. Pro školní model platí to poslední.
Doporučení pro nastavení školního modelu s elektropohonem:
FS se zpravidla dá nastavit z vysílače.
U spalovacích motorů se plyn při FS nastavuje na volnoběh, nezhasíná se motor. V praxi se stává, že mohou být na nějakém místě krátké výpadky signálu. Kdyby motor hned zhasnul, nemusel by pilot dotáhnout model na dráhu. Takto motor krátkodobým pokledem výkonu upozorní, že nějaký výpadek byl, ale s modelem lze dál letět.
(zveřejněno na stránce Praxe s přijímači)
Když se diskutuje o výběru značky rádia, točí se diskuze kolem šikovnosti nebo nešikovnosti toho kterého menu vysílače - jeho možnosti a uživatelské přívětivosti a zejména jeho spolehlivosti. Zapomíná se ale na spolehlivost firmy!
Modelový případ: Přemýšlím, že bych se trošku posunul a splnil si další sen a to letadlo se spalovacím motorm - benzíňáka dvou nebo čtyřtakt. Ale moje šestikanálové Flysky asi nebude to pravé. Chtěl bych koupit druhý vysílač, co byste mi doporučili.
Diskuze dospěla ke dvěma tipům: Graupner a Jeti. Z hlediska funkčnosti a spolehlivosti a uvažovanému druhu provozu rovnocenné tipy. Padla otázka: Co přinese Jeti oproti Graupnerovi?
Moje odpověď: Jeví se mi firma Jeti jako firma aktivnější. Nesleduji Graupnera tak podrobně, ale připadá mi, že se u nich nic neděje (odpovídám si na tuto otázku v roce 2025 a u Grapnera vidím vývoj naposledy v roce 2019). V delším časovém horizontu a při větší investici do ekosystému se mi zdá Jeti jako bezpečnější investice.
Zkušenost je taková, že věci nejsou neměnné, technický vývoj jde dopředu, mění se legislativa a výrobci na to reagují a někdy to uživateli přinese zásadní problémy. Stane se potom třeba to, že nekoupíte pro svůj starší vysílač nový přijímač, nebo si pořídíte novější vysílač a vaše starší přijímače s ním nebudou komunikovat. Nebo výrobce nereaguje a nepřináší žádné novinky a vylepšení, protože ho opustil člověk zásadní pro vývoj systému. Vztah firmy k zákazníkovi a znalost historie značky by tak měly být také jedním s kritérií, když vybíráte nový vysílač.
(zveřejněno na stránce Jaké rádio vybrat)
(zveřejněno na stránce Horké chvilky)
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s leteckou tématikou)
Dremel mě už několikrát zachránil, když jsem řešil nějaké opravy v domácnosti.
Vždycky to byly řezací kotoučky, které mě zachránily. Rozříznutí matice zarezlé na šroubu, strhaný šroub na kterém jsem si vybrousil novou drážku, uříznutí šroubu.
Kdybych Dremela použil jen na tyhle ojedinělé případy, tak se mi doma vyplatil!
(zveřejněno na stránce Dremel - co s tím dělám)
(zveřejněno na stránce Videa s Lentusem)
(zveřejněno na stránce Videa s Lentusem)
(zveřejněno na stránce Videa s Lentusem)
(zveřejněno na stránce Videa s Lentusem)
(zveřejněno na stránce Videa s Lentusem)
(zveřejněno na stránce Videa s Lentusem)
Letoun OA-1K Skyraider II je testován americkým letectvem - zpravodajství, sledování, komunikace a lehké útočné úkoly. Má být cenově dostupný a snadno nasaditelný. Může operovat bez letiště, má mít nízké provozní náklady. Typ je založen na platformě Air Tractor 802.
anglicky možnost zapnout české titulky
Má devět závěsníků pro výzbroj pro rakety APKWS, střely Hellfire a pumy GBU-12. Disponuje pokročilými senzorovými systémy, které umožňují pokročilé průzkumné činnosti. Jednou z klíčových vlastností letounu je jeho schopnost rychlé přepravy. Křídla lze demontovat a letoun lze převézt v nákladním letadle C-7 a během 12 hodin opět sestavit k provozu.
(zveřejněno na stránce Vybrané typy)
Jaký mají rádia v pásmu 2.4 GHz dosah?
Pro běžnou modelářskou praxi můžeme konstatovat, že dostatečný. Létat se dá na hranici viditelnosti modelu.
S běžnými modely se létá do vzdálenosti dvě stě tři sta metrů. S velkými nebo obřími modely se snadno dostanete na vzdálenost větší než 1/2 kilometru a není vzácností pohybovat se ve vzdálenosti kolem 1.5 kilometru.
Rádia zavedených značek a určená pro tzv. "plný dosah" na tyto vzdálenosti spolehlivě fungují. Předpokladem je správná instalace přijímače a jeho antén v modelu.
Zde je uveden test dosahu z roku 2011 se systémem Futaba FASST 2.4GHz: vysílač typu 10CAP a přijímač typu R608FS. Oboje bez úprav tak, jak byly nakoupeny v obchodě. Při pokusu bylo dosaženo vzdálenosti 4 km a rádio spolehlivě fungovalo.
;
Větším problémem než vzdálenost je přítomnost silnějšího rádiového provozu v místě, kde se létá. Modeláři často vypozorují místa v prostoru, kde řízení na mžik vypadává. Ale současný provoz více RC vysílačů na jednom místě problém nedělá.
Dobré je vědět také o tom, že šíření signálu 2.4 GHz brání překážky. Těmi mohou být budovy, křoví a řady stromů, zvláště když je mokro. Aby ovládání modelu fungovalo, musí být přímá viditelnost mezi vysílačem a přijímačem.
Ještě je dobré vědět, že existuje něco, čemu se říká Fresnelova zóna. U rádiových vln, včetně 2,4 GHz, nestačí, aby byla přímá viditelnost mezi vysílačem a přijímačem. Aby přenos fungoval správně, musí být dostatečně volná i oblast kolem přímé spojnice, tzv. první Fresnelova zóna. Pokud do této zóny zasahuje překážka, například stěna, strom, zábradlí a podobně, dochází k difrakci, odrazům a interferencím, což může způsobit útlum signálu nebo jeho úplné vypadnutí. Jde o útlum signálu kvůli překážkám v oblasti kolem přímé dráhy signálu. Viz cs.wikipedia.org
Po roce 2020 se začal rozvíjet komunikační protokol ExpressLRS, který pracuje sofistikovaně se slabým signálem, a u něj je dosah několika kilometrů běžnou záležitostí a za dodržení některých podmínek je stroj řiditelný na vzdálenost několika desítek kilometrů.
(zveřejněno na stránce Pásmo 2.4 GHz)
Když je třeba zajistit obrobek proti posunu po stole, s výhodou se dá využít klínů.
Já mám možnost zapřít obrobek o boky stroje, lze ale použít třeba kolíky zasunuté do děr stolu stroje nebo o šroubem ke stolu připevněnou upínku. Klíny si vyrábím různě veliké, jedním z materiálů, ze kterého je dělám, je MDF. Zvolil jsem úhel 5 stupňů, ale funguje to i s většími úhly až do 30 stupňů, velké úhly truhláři běžně používají.
Na protější straně obrobku by neměl být klín, měla by tam být opěrka s rovnoběžnými plochami, aby se při zatloukání klínu obrobek neposouval.
U měkkých materiálů, kde při řezání vznikají jen malé síly, stačí zaklínování obrobku z boku. U dřeva je ale nutné postarat se upnutí i ve svislém směru. Také je třeba dát pozor na vibrace. Na subtilním stroji a při nevhodných řezných podmínkách dokážou vibrace zaklínování rozložit.
Klíny mohou být i provizorní s nepřesnou geometrií. Tady je třeba o bořnici stroje zaklínován blok XPS:
Klíny jsou vzadu:
(zveřejněno na stránce Zarážky, kolíky, excentry, klíny )
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s leteckou tématikou)
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s větroni)
9.7.2010
Když jsme se zaregistrovali v kempu na akci Rétroplane 2010, vyrazili jsme hned zvědaví na Wasserkuppe. A také do muzea Deutsches Segelflugmuseum mit Modellflug, Wasserkuppe.
Muzeum je umístěno ve dvou halách a je věnováno plachtařství a modelářství.
Obojí sbírky jsou moc zajímavé a muzeum se dá návštívit i vícekrát za sebou.
Pro milovníky větroňů je to opravdu ráj. Exponáty se dají dobře nafotit! A modelářské sbírky jsou určitě zajímavé pro mladé i pro pamětníky. Našli jsme ve vitrínách mnoho předmětů, které jsme buď používali nebo o nich jen snili nad stránkami cizích barevných katalogů.
Mě třeba oslovilo Mosquito od Graupnera. Já ho měl jako čistý větroň, bez motoru a bez sklopné vrtule. Potažený průhlednou červenou nažehlovací fólií. Byl to můj první model, který jsem nepotahoval papírem a nesmrděl tak doma s vypínacím lakem. Krásně létal v termice, protože byl lehký a pohled skrz červená křídla mezi žebry na nebe, když jsem začínal vytáčet stoupák dvacet metrů nad svojí hlavou, byl nádherný. Stavebnice stála tuším 800 Kčs.
Našel jsem tu ještě jeden model.
Susi 2 s Jedelkého profilem.
To byla taky stavebnice a byl to můj první model,
se kterým jsem se chytil v termice a nastoupal výš, než mě vytáhl gumicuk.
Fotogalerie z muzea je zde: Deutsches Segelflugmuseum mit Modellflug, Wasserkuppe
Další fotogalerie:
retroplane.net
flickr.com
airrace.de
Deutsches segelflugmuseum Stockfotos & Bilder
haudichraus.de
(zveřejněno na stránce Wasserkuppe)
Při pořízení nového přijímače v pásmu 2.4 GHz nebo přijímačů ExpressLRS je třeba kontrolovat kompatibilitu firmware vysílacího modelu vysílače (dále jen vysílače) a firmware přijímače.
Rádia používají pro komunikaci firemní protokoly a ty se stále vyvíjí. Výrobci zveřejňují poměrně často nové verze firmware a tak se stane, že koupíte od výrobce vašeho rádia nový přijímač a on nefunguje, protože firmware ve vašem vysílači je starší, než je firmware v novém přijímači a nerozumí si. A může to být klidně i naopak, že koupíte nový přijímač, ve kterém je starší verze firmware, než máte ve vysílači.
Základem je tedy udržovat celou vaši flotilu na stejné verzi firmware a při koupi nového přijímače jeho verzi srovnat s verzí vysílače. Pokud se posunete s vysílačem na novější verzi přijímače, musíte nainstalovat novou verzi do všech vašich přijímačů.
Vývoj jde stále dopředu a tak se může stát, že do nového přijímače nepůjde dát starší verze firmware, nebo že do vašeho vysílače nepůjde dát nová verze firmware. To si předem před koupí přijímače ověřte. Měli byste samozřejmě znát, jakou verzi firmware provozujete.
(zveřejněno na stránce Praxe s přijímači)
Fotografováno 9.7.2010.
(zveřejněno na stránce Wasserkuppe)
Systém přenosu ExpressLRS už dozrál do podoby použitelné běžným modelářem. Vysílací moduly a přijímače v pásmech 915/868Mhz, Pásmo 2.4 GHz, přijímače nejen se sériovou linkou pro FC, ale také s konektory pro serva.
(zveřejněno na stránce Co se děje v oblasti 2.4 GHz)
Vibrační bruska Festool ETS 125 umožňuje odsávat prach dírami v brusném kotouči. Abych mohl přpojit vysavač, vytisknul jsem si redukci.
Redukce tištěná z PETG, 4 perimetry, výplň mřížka 10%. Slouží to dobře. Původně jsem měl díru pro koncovku hadice vysavače s vůlí a v díře těsnění. Těsnění ale zlobilo a tak jsem udělal díru natěsno s kuželem shodným s koncovkou vysavače: průměr 35 mm a s distancí 50 mm průměr 34 mm.
(zveřejněno na stránce 3D tiskárna - Co s tím dělám)
Vibrační bruska je užitečný pomocník modeláře a hodí se i na jiné práce v domácnosti.
Důležité je vybrat si stroj vhodné velikosti. V modelářské dílně se využije spíše subtilní stroj, balza je měkké dřevo a potřebné úběry jsou malé. Vyzkoušel jsem dva noname stroje a nebyl jsem spokojen. Nakonec jsem pořídil na doporučení velmi zkušeného modeláře stroj Festool ETS 125 REQ - Excentrická bruska.
Spokojenost. Jen cena z původních cca 6.000 Kč, kdy jsem ji kupoval, dost vyrostla.
Vibrační bruska Festool ETS 125 umožňuje odsávat prach dírami v brusném kotouči. Abych mohl přpojit vysavač, vytisknul jsem si redukci.
Redukce tištěná z PETG, 4 perimetry, výplň mřížka 10%. Slouží to dobře. Původně jsem měl díru pro koncovku hadice vysavače s vůlí a v díře těsnění. Těsnění ale zlobilo a tak jsem udělal díru natěsno s kuželem shodným s koncovkou vysavače: průměr 35 mm a s distancí 50 mm průměr 34 mm.
(zveřejněno na stránce Vibrační bruska)
Dělám v dílně na CNCčku, je jedenáct večer a už mi trochu padá hlava únavou. Zbývá mi ještě jedno upnutí, ještě jedna operace. Ráno musím do práce, nebudu mít na to čas a chci to dotáhnout. Tak upínám přířez dřeva do přípravku, nastavuji počátek a spouštím stroj. Bzum bzum, za 10 minut bude hotovo, vypnu to, půjdu si lehnout. Najednou začne fréza hlučet, z řezu lítají třísky, než bouchnu do stop tlačítka, ujede nástroj ještě kus a z obrobku dělá zmetek. Ach jo!
Za chvilku už vím, co se stalo.
Když jsem dával obrobek do přípravku,
měl jsem šrouby, kterými obrobky do připravku ze spoda upevňuji, dát do jiných pozic.
Přípravek je pro dva podobné různě dlouhé obrobky, já jsem večer na to zapomněl a šrouby jsem zašrouboval do obrobku ve špatnám místě.
Fréza se potkala se špičkou vrutu do dřeva, kolize dráhy byla ani ne milimetr.
Špičky obou břitů se odštíply, fréza za osm set na vyhození. 
Takhle vypadají břity nepoškozeného nástroje:
(zveřejněno na stránce Co dělám?)
(zveřejněno na stránce Videa)
Jako již tradičně jedu brzy ráno za Karlem k nim na letiště
Já s Lentusem, Karel s Funrayem.
Je květen a teploměr v autě ukazuje jen 6 stupňů. Sluníčko svítí, je bezvětří a tak se to dá vydržet. Lítáme na střídačku a a povídáme si o rozdílech mezi Funrayem a Lentusem. Ty modely mají stejnou motorizaci, ale Lentus je větší a těžší a tak se jeví proti Funrayovi trochu jako autobus. Je to vidět když se hrábne do křidélek, Funray se točí podél podélné osy okamžitě, Lentus si dává na čas. Když letí Karel výkrut, je krásně v ose, já s Lentusem točím solidní soudek.
Když jsme dávali druhou baterku, teplota vylezla na 8 stupňů, ale dost se rozfoukalo. To už sluníčko nemohlo svým svitem zachránit, ruce na vysílači mrzly. Létání se změnilo, už jsme se nemohli bezstarostně plazit těsně nad zemí, turbulence s letadly dost cloumala a nad zemí to bylo docela zrádné. I když letiště je placka, okolo je svažitý terén a ve výšce a dostatečně blízko těm svahům to nosilo, vracet se proti větru už ale bralo čas. Vítr zjednodušil přistávání, na brzdách šel Lentus pod třiceti stupňovým úhlem dolů s rychlosté chůze proti zemi.
V debatě jsme probírali různé modely od Multiplexe a pochvalovali si nejen že dobře létají, ale taky že jsou trvanlivé, dobře vymyšlené i vyrobené. Jine bublinkolety se po roce létání omačkají, platové pevnostní díly ochodí nebo polámou, tady u těchto strojů takové problémy nejsou. A to létáme i v mrazech! EasyGlider, Funray, Lentus, Twin Star, nebo starý Fun Cub.
Karlova ranní letovka má výhodu v tom, že po dvou hodinách létání jsem v deset doma a mohu ještě ten den podniknout něco s rodinou.
Tedy ale až po ohřátí u kamen!
stroj: Lentus
místo: letiště Lužice
(zveřejněno na stránce Létání s Lentusem)
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s leteckou tématikou)
Stalo se mi, že ioSender najednou nešel ovládat gamepadem.
Chtěl jsem si spustit vřeteno, zadal jsem M3 (1). Gamepad přestal reagovat. Ani ovládání v okně (2) nefungovalo, pojezdy se nehýbaly. Pomohlo až kliknutí a přepnutí Feed rate (3).
(zveřejněno na stránce ioSender - Problémy, chyby)
Desky XPS, které se kupují ve stavebninách a ze kterých se dají vyrábět modely, vypadají geometricky bezchybně. Pravé úhly, rovinné hladké povrchy. Je tedy třeba kupovat tam, kde desky polystyrénu správně skladují. S deskami více prohnutým se nedá na CNC pracovat.
Ale i desky, které vypadají perfektní, nejsou úplně rovné. I malý průhyb bude při obrábění na CNC problém. Proto je třeba křivé desky srovnat - formátovat.
Praxe ukázala, že prohnutá deska není jediný problém. Když se obráběním odstraní povrchová lesklá vrstva, odstraní se napětí v bloku materiálu a někdy se deska změnou toho napětí zkroutí. On se sice tvar desky dá udržet upnutím - přitlačením desky k povrchu stolu, ale to nic neřeší. Obrobený díl se po uvolnění upnutí zkroutí stejně jako ta deska. A to je třeba u křídla problém.
Formátování tedy musí proběhnout tak, aby byly povrchy desky srovnané po uvolnění toho napětí. Dělám to tak, že přířez polystyrénu položím na stůl, jemně ho ze strany zaklínuji jinými kusy polystyrénu, aby se nemohl po stole posouvat, ale shora polotovar nijak nepřitlačuji ke stolu. Operací 2D Face orovnám horní stranu bloku. U pěkné rovné desky vezmu z materiálu vrstvu kolem 1 mm. Pokud je deska prohlá více nebo je v ní více napětí, jedu tuto operaci třeba natřikrát.
(zveřejněno na stránce Praxe s pěnou)
anglicky možnost zapnout české titulky
(zveřejněno na stránce Vybrané typy)
FPV kabinka pro Step One je slepena ze dvou dílů.
Tisknuto z PETG (lze i PLA), lepeno prstolepem. 2 perimetry, 2 dolní vrstvy, 0 horních vrstev, výplň mřížka 7%.
(zveřejněno na stránce Step One FPV)
Tady je vidět stavba konstrukčního trupu na výložnících přišroubovaných ke stolu (zdroj Facebook, Adriano Sciro Museo):
Přípravkem jsou hranolky přišroubované k pracovní desce nebo přímo ke stolu a podélníky v ose trupu.
(zveřejněno na stránce Stavba trupu)
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s leteckou tématikou)
Lepící páska používaná k zajišťování křídel modelů letadel, uší, vingletů.
Tip z RC mania:
+ jde utrhnout rukou
+ lepe se odstraňuje z modelu při rozebíraní
+ je méně pružná než Crystal, ale je pružná přesně tak akorát pro slepení křídel, dá se vytáhnout a lepit do oblouku velmi přesně
+ při lepení nikdy neudělá bublinku pod páskou
+ bežně dostupné různé šířky, pro F5J používám 18mm
(AlešM)
(zveřejněno na stránce Přehled nářadí)
Pro natáčení z modelu během běžného létání je užitečné mít kameru směrovatelnou za letu. Při filmovacím létání se dají vystřidat polohy kamery a její směrování tak, že se natočí nějaké záběry, přistane se, kamera se napolohuje jinak, zase se za letu natočí nějaké záběry a potom se to vše střihne tak, aby to vypadalo jako jeden let. To ne vždy jde. Třeba proto, že se okolo pohybují lidé a jiné modely a při střihu záběrů bude poznat, že je to natočeno napřeskáčku, nebo to nejde stihnou v krátkém časovém intervalu vhodných světelných podmínek. Potom se hodí mít kameru polohovatelnou za letu!
Já už jsem si otočnou kameru vyzkoušel na Twin Starovi
Zkušenost je taková, že servo, když se kouká do strany, někdy kmitá a kazí to záběr. Není to vždy, ale je to často. A není to tím, že by na servo něco tlačilo nebo se opíralo do nějaké pevné části modelu. Diskutoval jsem problém s kamarády, přemýšlel o jiném uložení kamery, kde by nebyla napevno spojena se servem, a nakonec jsem se obloukem vrátil k jednoduchému původnímu žešení, kdy je držák kamery spojen s výstupní pákou serva. Kameru Insta360 GO 3 servo unese.
Z diskuzí vyšlo, že musím pořídit lepší servo, které nebude kmitat.A nejlépe servo, u kterého si budu moci jeho parametry nastavovat. Kvalitní serva stojí násobky toho, co stojí serva do jednoduchých bublinoletů, já mám s lepšími servy zkušenost v o mnoho větších rozměrech a v tomto ranku se vůbec neorientuji. Obrátil jsem se proto s poptávkou na svého prodejce VR-technik Václav Řípa, vysvětlil jsem svoje požadavky a vybrali jsme servo Hitec D89MW - 29 x 13 x 30 mm, 25 g, kovové převody, kuličková ložiska. Programování šířky pásma necitlivosti, smysl otáčení, rychlost otáčení, měkký rozběh, velikost výchylky až 180°.
U Lentuse umístím kameru do těžiště na hřbet trupu do držáku vyrobeného 3D tiskem. Chci, aby byla kamera výše nad trupem, aby když kouká do strany, aby křídlo nazabíralo příliš velkou část pohledu. Nemusím tedy ve svislém směru konstrukci držáku nějak dramaticky optimalizovat. Kamera bude na svislo, aby byl její objektiv co nejvýše. Držák kamery budu k trupu lepit lepící páskou. Servo otáčející kamerou bude v držáku a musím tedy vymyslet, jak ho propojím s přijímačem uvnitř trupu.
Kreslím vše zase ve Autodesk Fusion. Začínám tím, že si musím namodelovat tvar hřbetu trupu Lentuse. To dělám tak, že zvolím na trupu svě místa, kde si oměřím jeho výšku a šířku a ve stejné vzdálenosti jako jsem měřil na trupu si namodelujio v programu dvě roviny a v nich nakreslím odhadnutý tvar průřezu trupu. Vytisknu si tvar toho řezu na tiskárně v podobě takové obroučky, kterou zkusím přiložit na trup a zjistím, jak je v programu nakresený tvar blízký tvaru trupu. Tisk takové šablonky trvá jednotky minut a na třetí čtvrtý pokus už mám tvar správně.
Do modelu části trupu nakresleném ve Fusionu vložím model kamery a model serva do poloh, jak si jejich rozložení v prostoru představuji. Kameru už mám vymodelovanou z dřívějška, servo jsem si namodeloval v jiném výkresu, když jsem si jej přinesl z obchodu. A začnu modelovat "maso" okolo. Manžetu, která bude objímat trup a za kterou to cel= bude přilepeno k trupu, držák serva, držák kamery. A myslím při tom na nějakou aerodynamiku.
Původně jsem přemýšlel nad tím, že by kamera seděla na nějakém čepu, abych si zajistil její bezpečné a tuhé upevnění k letadlu, a servo by ji natáčelo přes táhlo. Nakonec jsem dospěl k názoru, že výstupní hřídel serva může sloužit tomuto účelu dostatečně, že tuhle malou kameru udrží, že kamera může být letmo uchycena na servu.
Díru pro zasunutí kamery zvětšuji o 0.2 mm. To mám vyzkoušeno, že kamera jde do objímky zasunout tak akorát těsně. Je třeba myslet na to, aby byla kamera chlazená, držák by ji neměl uzavírat, musí umožňovat odvod tepla. Kamera při natáčení 4K videa dost topí. Protože se kamera bude otáčet také do stran, je třeba dobře zvolit sklon osy otáčení.
Filozofii konstrukce držáku ukazuje tento obrázek:
Modrou barvou je nehybná k trupu přilepená část, zelenou část pohyblivá.
Otočná část sedí na výstupním kolečku serva a je k němu přišroubovaná dvěma šroubky.
Abych to celé trochu pojistil, je spodní nepohyblivá část slepena ze dvou dílů.
Má na vrchu manžetu, jejíž dírou naprojde nájružek vytvořený na spodní části pohyblivé části.
Kdyby kolečko serva povolilo, neuletí to celé. Doufám.
Dobral jsem se po několika iteracích k těmto tvarům
Když jsem to kreslil, tak jsem samozřejmě přemýšlel, jak to vyrobím, jk to vytisknu. Tisk spodního dílu jsem realizoval na podpěrách a i držák Kamery jsem tisknul nakloněný 45 stupňů, abych docílil vedení vláken v požadovaném směru. Tisknul jsem to z PETG.
Držák je přilepen k trupu lepící páskou Tesa. Nemusím nic dovažovat.
Pořídil jsem si k servu programátor. Cílem bylo nastavit pásmo necitlivosti, aby mi servo nekmitalo, rychlost přejezdu, aby to bylo pěkné filmařsky, krajní polohy, abych mohl "koukat" opravdu do stran. Po natočení několika letů jsem přišel na to, že rychlost přejezdu může být rychlá, že to stejně vždycky vystřihnu.
Ukázka videa:
Kablík serva je protažen pod rámem kabiny. Přilepení páskou je spolehlivé. Kameru ovládám třípolohovým přepínačem, mám k tomu hlasové hlášení, které mi říká. zda kamera kouká, kam si myslím, že jsem ji přepínačem otočil. Letadlo kameru na hřbetě prakticky nepozná.
Podstatou této snahy je mít možnost během jednoho letu prostřídat více pohledů, to jsem dřive musel přistát, natočit kameru jinak, vzlétnout atd. Takto mohu pohledy střídat za letu.
(zveřejněno na stránce Montáže na modely)
Upínky zajišťují posun obrobku do strany třením mezi obrobkem a stolem. To při větších řezných silách nemusí být spolehlivé a tak se používají různé zarážky, které zapírají obrobek z boku a samy jsou zapřeny zpravidla o bok díry ve stole stroje, o nějaký kolík.
zdroj: pinterest.com
Ty rohové na obrázku nahoře jsou užitečné, když děláte vícekrát jednu operaci. Přiražení polotovaru do rohu zajišťuje obrobku opakovaně stejnou ploho a nemusí se tak nastavovat počátek obrábění.
Zajištění klínem:
zdroj: pinterest.com
Při upínání zboku se také často využívá princip excentru.
(zveřejněno na stránce Zarážky, kolíky, excentry, klíny )
(zveřejněno na stránce Letecká konstrukce v Polsku)
Dával jsem odkaz na seriál Výcvik, kde Jay Williams popisuje svůj život s letadlem Luscombe. Tady jich je k vidění hned několik:
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s leteckou tématikou)
Princip je jasný z obrázku.
K provedení excentrů se dá najít mnoho návodů.
zdroj: thingiverse.com
Je třeba myslet na to, že to drží třením a materiál obrobku nebo příložky, do které se excentr opírá, by měly být z materiálů, kde to tření bude. A je třeba myslet také na to, že když váš stroj nebo fréza hodně vibruje, tak ty vibrace dokážou toto spojení uvolnit.
(zveřejněno na stránce Zarážky, kolíky, excentry, klíny )
Návrat ke konstrukci staré 75 let:
Viz také:
Tady je pěkně vidět, jak fungují automaticky vysouvané sloty na křídle. Jak pilot zapumpuje výškovkou, sloty jezdí sem tam.
Zajímavostí jsou automaticky vysouvané sloty na křídle. Jak pilot zapumpuje výškovkou, sloty jezdí sem tam.
(zveřejněno na stránce Letectví a technika)
"Obětovaná deska", to je hezký český výraz, který dobře vystihuje anglický termín spoilboard nebo wasteboard, Spoilboard a wasteboard znamenají skoro totéž, obojí jsou pracovní desky, které chrání hlavní stůl CNC stroje.
Spoilboard je to vrstva materiálu - často MDF, která se připevňuje na stůl CNC routeru. Pokud fréza při obrábění projede dolů skrz obráběný materiál, poškodí spoilboard, ne stůl. Wasteboard je prakticky synonymum pro spoilboard. Je chápán jako ještě o něco levněji kus desky, kterou není třeba řešit a snadno se vymění.
Při vymýšlení řešení upínání, spoilboardů, wasteboardů je třeba mít na paměti, že zdvih vřetena není nekonečně veliký a je třeba s prostorem ve svislém směru dobře hospodařit.
(zveřejněno na stránce Upínání)
Viz instagram.com
(zveřejněno na stránce ULF-1)
Našel jsem video k zajímavému ultralehkému větroni ULF-1, který létal v létě tady na Rané - viz Co mě v neděli ještě zaujalo :
(zveřejněno na stránce ULF-1)
Na stránce Orlita.net je povídání Michala Orlity o historii Zlínu Z-400.
Viz také cs-letectvi.cz - Turbo Finist
(zveřejněno na stránce Čtení s leteckou tématikou)
Já používám nejvíc ty plastové a tisknu si je na 3D tiskárně.
Tisknu je z PETG. Důležitá je orientace vláken tisku, proto je tisknu na boku. A je dobré dělat tvar upínek tak, aby mohly trochu pružit, je to zpětná vazba při utahování.
Používal jsem je už dříve na starším stroji - viz Upínky, kde síly při obrábění nedosahovaly takové velikosti jako v teď, kdy na větším stroji obrábím běžná dřeva s většími průřezy třísky a vyššími rychlostmi. Plastové upínky to udrží.
(zveřejněno na stránce Upínky)
V neděli jsem byl v Plasech.
Hubu mám spálenou.
Akce pěkná i počasí nám přálo.
Kdysi někdo dělal klobásový test, pravidelně hodnotil úroveň stánkařů na leteckých dnech včetně těch modelářských. Nedopadlo by to asi moc dobře. Ceny jsou trojnásobné a kvalita bohužel mnohdy bídná. Otestovali jsme klobásu, langoš a bramborák. Klobása byla dobrá ale langoš a bramborák katastrofa. Nepochopím třeba, proč při takové ceně musím dostat místo kečupu červenou sladkou vodu.
(zveřejněno na stránce Moje foky)
Upínky mají za úkol udržet obráběný díl nehybně na desce stolu CNC. Díl by se neměl posouvat, přizvedávat, prohýbat. Někdy jsou síly od frézy do materiálu malé, se zvyšujícím se průřezem třísky, řeznou rychlostí a tvrdostí obráběného materiálu ale síly rychle rostou a je třeba se řádnému upnutí pečlivě věnovat.
Jedním ze spůsobů je upínání pomocí upínek. Je to běžně používaný způsob ve strojírenství a popisuje ho každá učebnice - například Střední škola průmyslová a umělecká, Opava :
Upínky se v modelářské praxi využívajé různé, i ty ocelové jako ve strojírenství, ale častější je použití upínek třeba z mnohovrstvé překližky nabo plastové.
Při upínání zboku se také často využívá princip excentru.
(zveřejněno na stránce Upínky)
Lisování podtlakem se využívá v profesionální výrobě i amatérské praxi k výrobě tenkých výlisků z plastických hmot. Průhledných překrytů kabin, motorových krytů malých modelů, krytek šachet serv v křídlech atp.
klíčová slova: vacuum forming, vacuum former, vakuování, vakulis, vacuum table,
Materiály:
Ohřev materiálu:
Zpracovávaný materiál se ohřívá:
Viz také Výroba překrytu kabiny, Vakulis.
(zveřejněno na stránce Tažení materiálu)
(zveřejněno na stránce Letectví a technika)
Abych mohl jednoduše na stůl stroje něco upnout, používám závrtné matice M5. Stroj, který provozuji má desku z MDF a na stroji předtím jsem si na desku stolu dával svoji desku z MDF.
Pro matici vytvořím strojem ve stole na potřebném místě díru, do které matici shora imbus klíčem zavrtám. Na začátek jsem si do stolu dal matice ve dvou řadách a používám je k přichycení spoilboardů, viz Spoil board. Pak jsem podle potřeby přidával do plochy stolu matice pro uchycení obrobků přímo ke stolu.
Šrouby používám polyamidové nebo ocelové imbus šrouby.
(zveřejněno na stránce Upínání)
Dobré upnutí obráběného materiálu je základ úspěšné práce. Když se pracuje s plošným materiálem jako je třeba překližka tloušťky tři čtyři milimetry, tak je to celkem jednoduché. Ale třeba už u depronu, u kterého sice vznikají při řezání směšné síly, nastává problém s jeho menší tuhostí. Pokud použijete spirálovou pozitivní frézu, bude se vám nesprávně upnutý depron od stolu zvedat.
Ještě větší problémy nastanou, když se pustíte do obrábění tvrdších materiálů nebo materiálů větší tloušťky. Síly na břitech frézy se řádově zvětší. Stejně tak při zvýšování řezných rychlostí a úběru. Při přechodu z 2D vyřezávání na 3D obrábění zjistíte, že se musíte v rychlostech a úběru posunout k vyšším hodnotám, aby bylo možné udržet dobu obrábění na přijatelné délce.
A při tim všem budete řešit pevné upnutí obrobku.
(zveřejněno na stránce Upínání)
(zveřejněno na stránce Spoil board)
Po práci koukám do počítače na stav tiskárny - hotovo. Jdu do díly sundat z tiskárny nový výtisk radomu.
Čeká mě tam jen chuchvalec špaget.
Dvě hodiny a nějaký metr filamentu letí do odpadu.
(zveřejněno na stránce 3D tiskárna - Co s tím dělám)
Úvaha, zda se majitelům X4 vyplatí pořizovat X5.
anglicky možnost zapnout české titulky
(zveřejněno na stránce Kamery do modelů - můj pohled na trh)
(zveřejněno na stránce Letecká konstrukce v Polsku)
anglicky možnost zapnout české titulky
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s leteckou tématikou)
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s leteckou tématikou)
Díly mám vymyšlené, je čas je zkusit vyrobit a letadlo poskládat. Už jsem něco na CNC z pěny vystrouhal, tak s tím nebudu mít problém.
Na fotce je patrný pod dílem, co držím v ruce, otvor ve stole a bílé pravítko. Desku polystyrénu držím u stolu podtlakem, dírou ve stole je vysavačem odsáván vzduch zpod polotovaru. Pravítko zaručuje pozici polotovaru když ho chci obrábět z obou stran. Popisuji to zde: Upínání podtlakem a Obrábění z obou stran s upínáním v loži.
Protože teď zkouším jen tvary, beru staré kusy polystyrénu. Tenhle modrý pamatuje ještě dílnu v paneláku, bude nejméně dvacet let starý. Protože mám vyzkoušeno obrábění různých desek, desek od různých výrobců, tak tenhle modrý je nepoužitelný, protože je podivně tvarohovatý. Ale na tyhle pokusy dobrý. Taky mám na tyhle pokusy ftézu o průměru 6 mm, ktterá není určena na tyto materiály.
Samozřejmě s tím souvisí to, že program pro stroj jsem musel někde připravit. I to jsem stejně jako modelování letadla provedl v programu Autodesk Fusion. A taky už jsem věděl, jak připravit desky polystyrénu, jak je upevnit na stůl a podobně. Pro zajímavost tady v tomto případě jsem použil podtlak.
Vyfrézované díly jsem hned zkusil slepit.
Důležité je zajisti při stavbě správnou geometrii. Tady jsem měl jedno to dělení jako rovinu přes celou délku trupu a stavbu na čáře nakreslené na stole.
Když jsem to celé slepil, vyhodnotil jsem to tak, že tudy cesta nevede, že je to moc pracné na montáž a je u toho možnost to slepit křivé. Tak jsem tuto variantu zahodil.
(zveřejněno na stránce Bandit - Konstrukce, stavba, údržba)
Ve Flight Simulator 2024 lze začínat na stojánce s nastartovaným připraveným letadlem. Je to trochu skryto, ale je to jednoduché.
Když zvolíte označené místo na stojánce a vyberete Set as dearture, budete stát vedle povypínaného letadla. Když zvolíte Fly Now, budete sedět v letadle s běžícím motorem, ale ne na sojánce, ale na prahu dráhy. Já ale chci sedět v letadle s běžícím motorem na stojánce a ne zaclánět na prahu dráhy.
Trik je jednoduchý. Stačí kliknout místo na značku stání na stojánce na neoznačené místo někde vedle. Menu bude mít nadpis Custom. Zvolíte Set as departure:
a nahoře rozbalíte menu a zvolíte On ground - Ready for teakeoff.
Budete sedět v letadle s běžícím motorem na vybraném místě.
Funguje to kdekoli. My máme u nás nahoře na Krušných horách místo, odkud létají práškaři, když vápní lesy. Výše uvedeným způsobem muhu začít let na horské louce.
Tady je to posané ve videu:
anglicky možnost zapnout české titulky
(zveřejněno na stránce Flight Simulator 2024)
Pořiďte si akrobata! Pořiďte si akrobata i když létáte s větroni, pořiďte si akrobata i když létáte s nějakým Piperem převážně kolečky dolů. Pořiďte si akrobata i když stavíte svoje tetadla, třeba nějaké makety.
Když vám slábnou svaly, pořídíte si činky nebo péra a začnete cvičit. Akrobat je takový pérový silič svalů, ale pro posílení vašich pilotních schopností, posílení vaší pilotní zdatnosti. Pořiďte si nějakou akrobatickou metrovku z EPP a zkoušejte létat základní akrobatické obraty. Uvidíte po čase, jak vám půjde mnohem lépe i obyčejný přemet, který létáte s vaším modelem teď. Nebude to už jen o zatažení za výškovku a po tom děj se vůle boží, budete umět zasáhnout do řízení v každé poloze modelu v přemetu. A naučíte se spoustu dalších věcí!
Důležitá je při pořízení tohoto typu modelu jeho velikost. Uvedu tři velikosti modelů:
|
rozpětí [mm] |
délka [mm] |
hmotnost [g] | motor |
regulátor [A] |
aku [mAh] |
vrtule [palce] |
|
| Laser 200 | 855 | 935 | 170 |
2204 1800-2300KV | 15 |
2S/3S 300-450 | 8 x 4.1 |
| Edge 540 V3 | 1000 | 1020 | 500 |
2212-2217 150-200W | 18 |
3S 1000-1500 | 9 x 4.7 |
| Edge XL | 1070 | 1120 | 550 |
2814
1000 KV 100-120g | 45 |
3S/4S 1100-1500 |
11/4.7 10/4.7 (4S) |
Laser 200 je s rozpětím 0.85 m nejmenší, ty větší mají rozpětí 1.0 až 1.1 m. Je mezi těmi modely rozdíl ve velikosti 10 cm, ale jsou to velikostně diametrálně rozdílné stroje. Poznáte to podle jejich hmotnosti a vybavení - výkonu pohonu. A moje rada zní:
Ten malý dvěstě gramový je hříčkou ovzduší, venku si s ním moc nepolétáte, protože málokdy je dostatečně klidné ovzduší, málokdy nefouká vítr. Ty metrové a větší se dají létat i za větru dva tři metry a tedy budete mít mnohem větší šanci trefit příhodné letové počasí. Ty větší ale mají jednu zásadní nevýhodu. Jsou dražší. Ale ty peníze investované do většího stroje se vyplatí, nalétáte s ním více času a "hodinová sazba" tak bude nižší, než u toho lehouše.
Já už mám druhý takový stroj, první (Yak 54) mi vydržel pět let. I teď by se s ním dalo létat, ale už je moc potlučený.
Snažím se s akrobatem zdokonalovat v řízení modelů, drilem získávám návyky. Nejsem žádný soutěžní akrobat nebo 3D letec. Létám základní obraty, snažím se je letět čistě, snažím se je letět v prostoru tam, kde jsem si řekl, že je poletím, snažím se je létat i za větru, abych uměl korigovat snos větrem. Při tom všem se učím koukat na model, vnímat i menší chyby v jeho poloze, které potom zapříčiňují, že model letí jinak, než bych chtěl, učím se koordinovat výchylky všech kormidel, učím se pracovat s energií modelu, učím se pracovat s plynem. Ty návyky potom uplatním i při létání s modely, které akrobatické nejsou.
Koukám při létání na jiné piloty, mám díky Youtube možnost sledovat i "vzdálené" kamarády modeláře, Koukám, jak se svými modely létají, mohu vidět i jejich pokrok v průběhu více let. A u některých ten pokrok moc vidět není. Přistání je náhodná věc někde v okruhu sta metrů, uspořádaný let modelu v jedné výšce stálou rychlostí vidět není, často je evidentní, že nemají letadlo ani vytrimované, že se s řízením trápí. Přemýšlím, proč tomu tak je, srovnávám to s lidmi, kteří začnou létat jedno léto a další sezonu už je radost na ně koukat. Jsou schopni letět rovně, pracují s plynem, přistanou na místě, kde si usmyslí a ještě je radost koukat na let jejich modelu. A je to často tím, že létají také s nějakým takovým tréninkovým modelem, na kterém si zkouší drilují pilotáž. Je dobré učit se pilotovat s modelem, který létá nějak standardně a který je letovými vlastnostnmi přiměřený mým momentálním pilotním schopnostem. S modelem, na kterém se naučím pilotním návykům, na kterém se naučím jeho provozování. Naučím se letadlo zalétnout, vytrimovat, hodnotit podmínky pro létání, poznávat počasí atd. atd. Takovým modelem je dobře vybraný model ze stavebnice. A je dobré nebýt u toho létání sám, ale létat s jinými, abych mohl odkoukat, jak může takový let vypadat. Pořízením dobře létajícího modelu využívám zkušeností jeho konstruktéra, pozorováním a létáním s jinými využívám jejich zkušeností.
Zkuste to i Vy! Pořiďte si nějakou takovou akrobatickou metrovku z EPP a zkoušejte létat základní akrobatické obraty. Uvidíte po čase, jak vám pilotáž jde lépe, budete umět zasáhnout do řízení v každé poloze modelu.
(zveřejněno na stránce Kam dál)
Dopracoval jsem se k nějaké konečné podobě letadla, z letadla jsem nakonec udělal středoplošník. A začal jsem přemýšlet, jak ho vyrobím. Kdybych nebyl technologicky omezen, rozdělil bych trup v rovině symetrie a vyfrézoval bych kompletní poloviny trupu. Já jsem ale omezen výškou, kterou dokážu obrobit (viz Úvahy geometrické).
Omezení pro výrobu jsou rozměry stolu stroje, výška, jakou dokážu obrobit, a tloušťky desek polystyrénu - XPS. Polovina trupu položená na stůl stroje je díky šířce trupu vyšší, než je moje omezení 50 mm. Víc mi délka frézy a zdvih v ose Z nedovolí obrobit. Tak jsem si trup rozřezal rovinami, které vyjadřují tahle omezení.
Výsledek byl rozpad trupu na několik dílů.
(zveřejněno na stránce Bandit - Konstrukce, stavba, údržba)
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s větroni)
Trup se dá stavět po polovinách (zdroj RC Mania, doubravka):
(zveřejněno na stránce Stavba trupu)
Stavba konstrukčního trupu z přepážek, jejichž součástí je podstavec.
Přípravkem je deska se zářezy položená na stole a podstavce přepážek. Přepážky se svými podstavci zasunou do zářezů přípravku na stole, ten zaručuje jejich rozestupy a výškovou polohu. Po zalepení podélníků trup zpevní natolik, ýe ho lze z desky na stple sejmout. Podstavce přepážek se odříznou.
(zveřejněno na stránce Stavba trupu)
22.4.2024 má být představena nová kamera Insta360 X5. Je to nový model ke kameře Insta360 X4. Co by chtěl filmař na nové kameře vidět?
anglicky možnost zapnout české titulky
(zveřejněno na stránce Co je tady o videu nového)
Jiří Komárek ukázal svého Liberatora.
Začal v roce 2017. Na letadle je ještě dost práce. Doufám, že bude mít úspěch při létání s tímto strojem.
zdroj: Facebook
(zveřejněno na stránce Co je tu nového o leteckém modelářství)
(zveřejněno na stránce Evropa / EU)
(zveřejněno na stránce Evropa / EU)
(zveřejněno na stránce Evropa / EU)
(zveřejněno na stránce Evropa / EU)
(zveřejněno na stránce Evropa / EU)
(zveřejněno na stránce Evropa / EU)
(zveřejněno na stránce Evropa / EU)
(zveřejněno na stránce Evropa / EU)
(zveřejněno na stránce Ukrajinci)
(zveřejněno na stránce Ukrajinci)
(zveřejněno na stránce Evropa / EU)
(zveřejněno na stránce Ukrajinci)
(zveřejněno na stránce Evropa / EU)
(zveřejněno na stránce Evropa / EU)
I na funkční nosné díly počítám s 3D tiskem. Motorová přepážka:
Přepážka trupu:
Přepážka trupu má za účel hlavně zajistit vzájemné polohy lepených částí trupu, proto je subtilnější. Těch žeber jsem docílil tak, že jsem dal počet vrstev navrchu tisku 0. Přepážka, na kterou se bude montovat motor, je dutá, ale vzadu jsou nálitky, do kterých se zaříznou samořezné šrouby. Aby bylo do čeho, přepážku tisknu s více vrstvami ve stěně. Obojí je tištěno z PETG.
Zobrazený model pro tiskárnu vypadá trochu jinak,
protože při sestavování nasucho jsem zjistil,
že dírou pro prostup vzduchu neprotáhnou kabely od regulátoru,
když mám kabely motoru a regulátoru už spájeny.
Proto tam je ten zářez.
Jinak i motorová přepážka je šablonou pro sestavení dílů trupu,
proto v ní jsou zářezy pro podélné lišty.
Perimetrů jsem nastavil 8.
(zveřejněno na stránce Bandit - Konstrukce, stavba, údržba)
anglicky možnost zapnout české titulky
(zveřejněno na stránce Filmy s Pilatus PC-6 Turbo Porter)
(zveřejněno na stránce Tipy pro DaVinci Resolve)
Někdy je třeba dostat do záběru čas - takzvaný timecode. Počitadlo odměřuje trvání akce. Sportovního výkonu, dobu jízdy, letu. Třeba v tomto videu jsem ho použil v čase 4:00:
Jak se to dá v DaVinci Resolve udělat?
Kurzor musíte mít na místě, kde má být nula! Pozice stopek, jejich velikost, to všechno se dá udělat jako u kteréhokoli jiného titulku.
Tady je ukázka:
anglicky možnost zapnout české titulky
(zveřejněno na stránce Stopky, timecode)
Odskočil jsem si o dovolené na letiště:
(zveřejněno na stránce Co dělám?)
XPS - Extruded Polystyrene. Pěnová plastická hmota.
výhody :
nevýhody :
materiál XPS - extrudovaný polystyrén
Starší
.
Čím se dá materiál XPS - extrudovaný polystyrén opracovávat, obrábět:
Brousítka | CNC řezačka | Olfa L-5 | Řezání odporovým drátem |
Dělení materiálu - Řezání odporovým drátem (hot wire)
Pěnové materiály jako je EPS, XPS a EPP se dají tvarově obrábět - řezat drátem vyhřívaným elektrickým proudem. Drát v místě řezu taví materiál a způsobí oddělení materiálu. Typicky se řeže drátem napnutým v rámu podobném obyčejné rámové pily, řeže se podle dvou šablon umístěných na bloku materiálu proti sobě a lze tak vytvořit přímkové plochy - vyříznout třeba pěnové jádro křídla letadla.
Říká se tomu také horký drát (hot wire).
Řezat se dá i strojně. Viz CNC horký drát.
Starší
.
(zveřejněno na stránce Pěnové plasty)
Dremel používám jako horní frézu:
Používám vlastní sadu nástavců, viz zde: Adaptér k Dremelu Tisknu si šablonu tvaru šachty, vysunutí bitu pod úroveň adaptéru dělá hloubku šachty.
Šablonu přilepím na křídlo a na jeden záběr projezdím bitem otvor šablony. Jde to krásně.
Šablona má dolní hrany zaoblené, aby neotlačila povrvh křídla.
(zveřejněno na stránce Dremel - co s tím dělám)
Přímá bruska, mikrobruska, vrtací bruska, horní frézka ... motor s unašečem s výkonem 80 až 150W pro nástroje se stopkou 0.125" (3.2 mm). Dremel, Proxxon a různé kopie.
V modelářské dílně se nejvíce používá s řezacími kotoučky na řezání drobné kulatiny, trubiček, šroubů, s malými brusnými kotoučky se obrušují hrany, leští se nebo frézami dělí materiál. Dá se použít při malých zatíženích i jako vřeteno do CNC stroje.
Potřeboval jsem použít Dremel jako horní frézku, v křídle z XPS jsem potřeboval vyhlodat šachtu pro servo.
Originál kit pro řezání jsem doma neměl a ani by se mi nehodil, jeho základna je příliš malá.
Nakreslil jsem si vlastní nástavec s velkou základnou:
a vytisknul:
Tištěno z PETG, slouží dobře.
Viz také: Dremel - co s tím dělám
(zveřejněno na stránce Vybavení dílny)
(zveřejněno na stránce Letecké akce očima zpravodajů)
(zveřejněno na stránce Rétroplane 2017)
Když jsem začal o tomhle stroji přemýšlet, měl jsem toto zadání:
Obrázek zachycuje až výslednou podobu, ke které jsem se musel dopracovat, ale vyjadřuje dobře moji představu, když jsem si to zadával.
Zelenou barvou jsou znázorněny díly, které chci tisknout. Tisknout chci z PETG. Všechno ostatní je XPS. Změnou oproti jiným obdobným konstrukcím je profilované křídlo. Podobné stroje se dělají s deskovým křídlem vyříznutým z depronu 6 mm. Profilované křídlo by mi mělo umožnit docílit větší pevnosti křídla.
Zadání bylo, aby se to jednoduše stavělo, aby nebylo třeba rašplovat a brousit velké množství polystyrénu. A aby se to dobře provozovalo, aby když to člověk křápne, aby se dalo letadlo opravit. Výhodou obrábění trupu na CNC je možnost vyrobit rovnou i nějaké složitější tvary, které už není třeba broušením ladit a nějak upravovat podle šablon. Naučil jsem se díly obrábět z obou stran a jsem tak schopen obráběním vyrobit horní i dolní povrch křídla. A mohu rovnou vyfrézovat šachty pro serva nebo drážku klapky. I trup mohu obrobit z obou stran, nejen že vyrobím vnější tvary, ale zároveň mohu v polovině trupu vytvořit potřebné vnitřní dutiny.
Abych si to trochu zjednodušil, nedělal jsem maketu skutečného letadla, ale vzal jsem siluetu modelu Bandit Steve Shumateho, které jsem se volně držel.
V praxi musím pořešit rozpor mezi tím, že šířka trupu je kolem 150 mm a já na stroji mohu obrobit tvar maximálně do výšky 50 mm. Nedokážu tak obrobit vnější povrch trupu, protože boky trupu - jeho poloviny jsou výšší než 70 mm.
Dál to jsou takové drobnosti, třeba jak tlustou mám dělat odtokovku aby to létalo a aby to bylo při provozování modelu odolné. No a samozřejmě jsem byl zvědavý, jak odolný / trvanlivý bude model z XPS při běžném provozování, ale to jsem tušil, že to bude v pohodě, když z XPS dělají modely i ostatní. Dal by se model vyrobit stejným postupem i z EPP, alew u tohoto typu modelu to nemá význam. Má to být "stíhačka", naní to styl létání, kdy se často padá.
Zajímavou věcí u modelu takovéto konstrukce jsou nízké náklady.
(zveřejněno na stránce Bandit - Konstrukce, stavba, údržba)
Modelování jsem začal ve Autodesk Fusion. To mi umožnilo koukat na různá uspořádání křídla a výškovky.
Nakreslil jsem si ve Fusion 360 i bed mé 3D tiskárny, abych věděl, co se mi na tiskárnu vejde a co ne.
(zveřejněno na stránce Bandit - Konstrukce, stavba, údržba)
Začal jsem myšlenkou, že na hranatý trup nalepím tištěné díly - nenosné, takovou karoserii.
Tisknu hřbet trupu na obrázku, je to hrozně tenké! Někde to prosvítá! 0.3 mm to jede na jeden průchod.
Hmotnost 9.5 g. Dal jsem to znova tisknout, stěnu jsem změnil z 0.3 na 0.6,
z minimálně 1 perimetr jsem nastavil min. 2 perimetry (z dnešního pohledu trochu nesmyslné nastavení ).
Výsledek 18 gr.
Když díl držím v ruce, nezdá se mi to moc praktické a po nějakém přemýšlení tuto koncepci, kterou jsem si nazval "karoserie", opouštím.
Zkouším tisknout radom - špičku trupu a to dopadá dobře. Zdá se mi to dostatečně tvarově stabilní a vydrží to asi i běžný provoz. Učím se ale třeba takové věci, že ve sliceru musím určit, kde má být šev.
Podobně zkouším vstupy vzduchu. Tisknu, vážím na váze, zvažuji v hlavě.
(zveřejněno na stránce Bandit - Konstrukce, stavba, údržba)
(zveřejněno na stránce Letectví a technika)
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa z prostředí větroňářů maketářů)
Jakou jsem udělal s prvním prototypem zkušenost:
(zveřejněno na stránce Parametry)
Zkusil jsem si experiment s pusher jetem vyrobeným obráběním XPS na CNC a s dopňky tištěnými na 3D tiskárně. Experiment dopadl dobře, létá to dobře, nerozpadá se to za provozu a tak jsem se rozhodl postoupit v konstrukci tohoto modelu dál s využitím zkušeností z praktického provozu.
Jaká je zkušenost s původní konstrukcí?
(zveřejněno na stránce Bandit 2)
Pusher jety mají pohon vzadu a kormidla nejsou ofukována vrtulí. Když se drží za trup zespodu a hází před sebe, často reakční moment vrtule otočí model do velkého levého náklonu a vzlet se stává trochu adrenalinovým. Tohle je hod s držením za hřbet a odhod směrem nahoru:
Výhodou je, že se reakční moment při letu vzhůru projeví malou změnou směru letu, když letadlo přechází do horizontu a je více času na chytání kniplů vysílače.
(zveřejněno na stránce Hod modelu)
Některé modely nejde házet, nedá se jim hodem udělit dostatečná rychlost, proto se startují katapultem:
Letadlo leží na dvou kolejnicích a má zaháklou nataženou gumu. Aby šlo startovat bez pomocníka, je uvolnění gumy zařízeno spozští se šlapkou.
(zveřejněno na stránce Hod modelu)
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s leteckou tématikou)
anglicky možnost zapnout české titulky
Pro mě byla důležitá rada v 5:40 - jak se s kamerou dostat ven z kokpitu na libovolné místo kolem letadla.
(zveřejněno na stránce Flight Simulator 2024)
Pro Elgato Stream Deck XL mohu doporučit profil Avionics Suite for StreamDeck XL & PLUS od autora Guenseli.
Je to šikovně udělané ovládání avioniky Garmin G1000 v FS2024. Ke stažení je zde: Avionics Suite for StreamDeck XL & PLUS
Doporučuji!
(zveřejněno na stránce Co je tu nového)
Jmenuje se to "Elgato Stream Deck XL" a je to k mání za necelých 6.000 Kč. Je to univerzální periferie počítače využitelná v různých programech a ve spojení s Flight Simulátorem dává zajímavé možnosti.
anglicky možnost zapnout české titulky
Pak existuje ještě varianta Stream Dexk +, tady je o něm, povídání:
Využití v Flight Simulátoru snadno domyslíte.
(zveřejněno na stránce Co je tu nového)
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s leteckou tématikou)
Pátek, venku bezvětří a teplo.
Bandit je opravený, jedu zase na Výsypku.
Po prvních dvou letech se klepu jak malej kluk.
Přemýšlím, čím to je, a je to asi tím blbým světlem.
Ať letím kam chci, je na letadlo blbě vidět, je to dost velká nepohoda,
sluncem prosvícený opar.
V pět odpoledne naštěstí slunce postupuje k západu,
třetí let to už je v klidu.
Mám staré baterky, takové přifoukliny, ale i s nima to letí docela svižně. Letadlo už mám dost osahané, letí to i na malém plynu s poměrně velkým taháním a letí to tak rovně i v zatáčce. Na půl plynu to už letí docela rychle, na tři čtvrtě už je to stíhačka. A i v té vyšší rychlosti se to dá hodně utáhnout, nebojím se jako u letadla s deskovým křídlem, že bych to rozlomil.
Výsypka tu je opravdu hnusně zarostlá, 50 cm vysoké "klacíky".
Na letadle si to každým přistáním vybírá daň.
A občas, když je úplné bezvětří, tak se nedá na slunci vydržet!
Tři lety po pěti šesti minutách jsou tak akorát,
jedu domů spokojený.
A vybouřený!
(zveřejněno na stránce Letání s Banditem)
Příroda začne u nás na jaře šílet jako první u nás v lese. Přidal jsem do alba Kytičky fotky z letošního jara:
(zveřejněno na stránce Co dělám?)
anglicky možnost zapnout české titulky
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s leteckou tématikou)
Ve Zdicích mají modelářské letiště, říká se mu "letadlová loď". Dráha zařízlá do stráně nad Zdicemi:
(zveřejněno na stránce Co dělám?)
(zveřejněno na stránce Technologie)
Lupenková pilka je součástí začátečnických sad nářadí a asi jediným užitečným nástrojem takové sady. K čemu je lehounké kladívečko jsem nikdy nezjistil.
Řezání lupenkovou pilkou není pro začátečníka úplně snadnou záležitostí. Sám jsem jako kluk přetrhl spoustu pilových listů, než jsem přišel jak na to.
Typickou začátečnickou chybou je snaha malým počtem tahů pilkou dosáhnout v řezu co nejdál - začátečník na pilu tlačí a nedokáže ji pak vést přesně po čáře řezu. Pilový list se ohýbá a často praskne.
Také křečovité držení pilky a řezaného předmětu způsobuje nepřesnost řezání. Při řezání je pořeba pohybovat i s řezaným dílem tak, aby se pilka nezakusovala do podložky.
Pokud řežete přímo ve vyznačené čáře, špatně se koriguje směr řezu a prořez směrem do vyřezávaného dílu již nelze napravit. Řez je lepší vést po vnější straně vyznačeného obrysu - vedle čáry. Když čára začne v řezu mizet, snadno směr řezu opravíte.
Přesný rozměr dílu a odtranění "hrbatosti" docílíte obroušením.
Pilka se hodí zejména na tenké dřevěné díly. Typicky na leteckou překližku. Při řezání silnějších dílů si dejte větší rezervu na broušení. Při vyřezávání dílu třeba z balsy 10 se už projeví chyby v udržení kolmosti řezu.
Pilkou lze vyřezávat i díly z jiných materiálů než ze dřeva. Lze řezat třeba 2 mm duralový plech. Listy pilky však musí být určeny pro řezání kovů.
(zveřejněno na stránce Lupenková pilka)
Taxonometrický přehled:
(zveřejněno na stránce Opracování a zpracování materiálu přehledně, teoreticky)
(zveřejněno na stránce Přehled)
Microsoft Flight Simulator je program vyvíjený už mnoho let firmou Microsoft. Je to simulace létání s velkými letadly (ne modely), kde jste v roli pilota letadla. Program simuluje reálný let - interiér pilotní kabiny, letiště a krajinu okolo, systémy letadla, navigační systémy na zemi i v letadle. Simulace není omezena na nějaké místo na zemi nebo mise, ale letět můžete kamkoli, kam vám to dovolí schopnosti vaše a vašeho letadla a simulované počasí. Pokud máte připojení k internetu, můžete stahovat podrobné scenerie českých letišť i českých letadel. Spíše než o hře se dá mluvit o seriózním prostředku pro studium práce pilotů skutečných letadel. Poslední verzí je verze Flight Simulator 2024.
Koupit se dá v prodejní síti tam, kde se prodávají jiné počítačové hry, také ho lze koupit v internetových obchodech nebo na platformě Steam. Cena se pohybuje od 1.500 do 3500 Kč podle verze, provozovat ho lze na PC nebo na Xboxu. Na internetu se dají stáhnout senerie (krajina, letiště, jednotlivé budovy v krajině atp.) i letadla. Zdarma i za poplatek. Viz Prodejci simulátorů a addonů, Místa pro stahování.
Budete potřebovat dostatečně výkonný počítač. Viz Počítač. Budete potřebovat dobrý přesný joystick. Viz Joystick. Bez joysticku nemá cenu se o létání pokoušet!
(zveřejněno na stránce Letecký simulátor Microsoft Flight Simulator)
Kabina se lisuje s využitím podtlaku. Plát plastu se ohřeje, natáhne přes kopyto a podtlak dotáhne plast ke kopytu.
anglicky možnost zapnout české titulky
Více viz Vakulis.
(zveřejněno na stránce Výroba kabiny)
Využívá se toho, že se PET lahev teplem smršťuje.
anglicky možnost zapnout české titulky
PET lahve se dají pořídit v různých velikostech a někdy se dá s výhodou využít zabarvení lahve. Lepší jsou lahve hladké bez výrazných prolisů.
(zveřejněno na stránce Výroba kabiny)
(zveřejněno na stránce Videa s modelářskými dílenskými postupy)
(zveřejněno na stránce Přehled)
Průhledná kabina je důležitý prvek vzhledu modelu.
V amatérské praxi se zejména menší kabinky vyrábějí z PET lahví, do lahve se zasune kopyto, lahev se zahřeje a ta se smrští kolem kopyta.
PET lahve se dají pořídit v různých velikostech a někdy se dá s výhodou využít zabarvení lahve. Lepší jsou lahve hladké bez výrazných prolisů.
Trochu složitější je výroba kabinky tažením z folie. Dají se tak vyrobit i rozměrné kabiny na modely velkých měřítek, vyžaduje to ale výrobu přípravku - vakulisu. Vakulis pracuje ve dvou fázích. Fólie upevněná v rámečku se nahřeje a natáhne na kopyto a zpod fólie se začne vysávat vzduch. Tlak okolní atmosféry přitiskne fólii na kopyto. Lisuje se z materiálů jako je vivak, durofol, plexisklo.
Je ještě jedna možnost. Vyrobit si jen kopyto a jít do firmy, která se lisování podtlakem věnuje profesionálně. U velkých kabin si ušetříte neúspěšné pokusy.
(zveřejněno na stránce Výroba kabiny)
Aby šlo kabinku lisovat, je třeba vyrobit kopyto. Kopyto je forma, dává tvar vyráběné kabiny.
Cest je několik.
Kopyto se dělá s cca 2 cm s přesahem okrajů kabinky, folie má tendenci se při lisování na hraně kopyta krabatit.
Kopyto musí mít kvalitní povrch, fólie má tendenci kopírovat nerovnosti povrchu kopyta, třeba léta dřeva. Kopyta se proto tmelí, brousí, leští.
Tvar kopyta se dělá ručně s pomocí šablon, oracovává se na CNC stroji, tiskne se na 3D tiskárně, tvar lze také získat otiskem originál kabinky.
(zveřejněno na stránce Výroba kabiny)
Simulátor se v době vydání ukázal jako silně nedodělaný. A také provoz serverů Microsoftu, ze kterých se vše streamuje, se ukázal problematický.
Abych se dočkal oprav, přihlásil jsem se do programu beta testování,, kdy se mohu dříve dostat k opravám a novinkám. Stále se objevují chyby, kdy jsou třeba simulované postavy mimo trup letadla, kdy uprostřed Prahy stojí na Vltavě historické plachetnice atd atd. Ale stále se to zlepšuje.
Až po třech měsících začal fungovat Market. Mě nejvíc mrzí, že už není k dispozici Pilatus s Garminem G1000. Přišel jsem i o letadla, která jsem si koupil do FS2020.
Bydlím na vesnici a nemám možnost rychlého internetu, jako mají letci ve městech. Je to znát, množství dat, které se streamuje, je velké a někdy musím počkat, než se vče donačte. Ale žít se s tím dá.
Pokrok v zobrazování světa je velký, stále se to zlepšuje a tak je let nad krajinou a nad městy stále věrnější. Pro mě stojí přechod z FS2020 na FS2024 za to.
(zveřejněno na stránce Moje létání v Microsoft Flight Simulator)
Durofol je obchodní název pro fólie z polyvinylchloridu - měkčeného PVC.
Používají se obalové technice, v modelářině se z něj vyrábí průhledné kabinky. Modeláři dávají přednost vivaku, má lepší vlastnosti.
Při teplotách blízko nuly a pod nulou je velmi křehký. 1.37 g/cm3.
(zveřejněno na stránce Přehled)
Jak vypadají profesionálně vyráběné sektory ovládání motorů pro domácí kokpity od dvou různých výrobců:
anglicky možnost zapnout české titulky
(zveřejněno na stránce Co je tu nového)
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s leteckou tématikou)
Ta havárie (viz Pořád zima) se mi tak trochu hodila.
Když jsem s letadlem třísknul o zem, zajímalo mě co se rozbilo a jak se to rozbilo. Protože součástí práce konstruktéra je vymyslet stroj tak, aby něco vydržel, a když se rozbije, aby šel dobře opravit.
Radom (nos letadla) tištěný z PETG se rozlítl na trsátka. To je dobře, to pohltí část energie nárazu. Radom vytisknu a rozlomený rámeček pod kabinou a rozlomenou přepážku, na kterou se lepí radom, vytisknu taky.
Rámeček jsem nakonec slepil prstolepem.S prstolepem se musí opatrně, protože prstolep XPS, ze kterého je trup vystrouhaný, žere. Trup lepím Uhuporem. Při lepení koukám, jak vypadají spoje, které jsem při stavbě lepil lepidlem Unilep LA. Spoje držely, ale při havárii se spoj polovin trupu oddělil bez vytržení kousků materiálu. Uhupor se mi tedy jeví jako lepší lepidlo. Havárii přežily lišty 5x3 a zbytek letadla je taky ok.
Problém je trvalá deformace XPS. Roztržení trupu na kousky je lepší než deformace. Kousky jde dobře slepit, tu deformaci budu muset dořešit, abych radom mohl přilepit a ten byl v ose letadla.
(zveřejněno na stránce Bandit - Konstrukce, stavba, údržba)
(zveřejněno na stránce Retroklání)
anglicky možnost zapnout české titulky
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s leteckou tématikou)
(zveřejněno na stránce Letectví a technika)
Takto mohou vypadat akumulátory Lifepo4 4S:
zdroj: Facebook - David Pekárek
(zveřejněno na stránce Polní nabíjení)
Tady je pěkně vidět, jak může B-52 natočit nejen příďový podvozek, ale i podvozek hlavní. Může tak dosedat na dráhu s velkým vybočením, což se hodí při silnějším bočním větru.
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s leteckou tématikou)
Modely s dmychadlem se obyčejně střílí z rampy. Jde je ale i hodit a tady pán předvádí nezvyklý styl hodu:
Drží model vzadu pod výškovkou, musí mít špici modelu hodně nahoru, aby mu hmotnost modelu nesklopila model dolů, druhou rukou drží vysílač, vrhá model strmě nahoru.
Je to podle mě trochu riskantní styl a asi taky vyžaduje přiměřený přebytek tahu. Postrčení za trysku nezaručuje úplně přesné směřování modelu, je k tomu taky třeba dost síly, ale letadlo v tomnto případně řádně odletí.
(zveřejněno na stránce Hod modelu)
(zveřejněno na stránce Modelářské akce očima zpravodajů)
Ramzi Ramy RC staví své obří RC modely pod sponzoringem Tylera Perryho, amerického herce, režiséra a producenta. To posunulo jeho projekty na vyšší úroveň, získal přístup k lepším materiálům, technologiím.
Tyler Perry bydlí v Atlantě, v americkém státě Georgia, kde vlastní luxusní sídlo s letištěm, na kterém se odehrává toto létání.
poznámka:
Gigantické modely velikostí XXL v hmotnostech přes 30 kg jsou pro mě za hranicí běžné praktické modelařiny.
Rád se na ně podívám, ale je to pro mě svým způsobem extrém.
Velké modely vyšších váhových kategorií krásně realisticky létají,
vodit po obloze model deset, patnáct, dvacet kilogramů těžký je zážitek a i se na to dobře kouká.
Když ale vidím modely přes padesát kilogramů, říkám si, proč ti lidé raději nelétají sami,
proč si nepostaví letadlo pro sebe.
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s modelářskou tématikou)
anglicky možnost zapnout české titulky
Ramzi Ramy RC staví své obří RC modely pod sponzoringem Tylera Perryho, amerického herce, režiséra a producenta. To posunulo jeho projekty na vyšší úroveň, získal přístup k lepším materiálům, technologiím.
Tyler Perry bydlí v Atlantě, v americkém státě Georgia, kde vlastní luxusní sídlo s letištěm, na kterém se odehrává toto létání.
anglicky možnost zapnout české titulky
anglicky možnost zapnout české titulky
anglicky možnost zapnout české titulky
anglicky možnost zapnout české titulky
poznámka:
Gigantické modely velikostí XXL v hmotnostech přes 30 kg jsou pro mě za hranicí běžné praktické modelařiny.
Rád se na ně podívám, ale je to pro mě svým způsobem extrém.
Velké modely vyšších váhových kategorií krásně realisticky létají,
vodit po obloze model deset, patnáct, dvacet kilogramů těžký je zážitek a i se na to dobře kouká.
Když ale vidím modely přes padesát kilogramů, říkám si, proč ti lidé raději nelétají sami,
proč si nepostaví letadlo pro sebe.
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s modelářskou tématikou)
Videa se svahovými maketami (PSS).
(zveřejněno na stránce PSS - Videa)
Trochu legrační je tam ta vzpěra!
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s leteckou tématikou)
(zveřejněno na stránce PSS - Videa)
anglicky možnost zapnout české titulky
(zveřejněno na stránce Flight Simulator 2024)
Na dvorku přede dveřmi krásných 10 stupňů, vítr jen mírný, hurá, jde se lítat!
Jedu tentokrát s Banditem na Výsypku, je tam víc místa. Program je polítat si a nabrat zkušenost s chováním při různých rychlostech a různých poloměrech zatáček. Oproti louce za humny je tady prostoru dost, jen se člověk musí krotit a nezalétávat až nad silnicí. Moc teplo není. Auto ukazovalo jen 5 stupňů a na mírném větru i když svítí slunce mi je zima. To, co bylo louka, je zarostlé "klacíky" nad kolena a mezi tím docela na husto ostnaté šlahouny šípků.
Startuji držením shora za trup za křídly nepříliš prudkým hodem cca 60 stupňů nahoru, už z toho nejsem vyklepaný a mám dost času ulovit kniply na vysílači.
Letadlo mi připadá hodné, i na velké rychlosti se dá zatáčka utáhnout aniž by nastávalo nějaké kolébání kolem podélné osy nebo úplné odtržení. Na malém plynu se musí ty zatáčky opatrně a mít pořád připraveno přidat. Pomalý natažený let to umí taky. Letí to na čtvrt plynu, ale to nevypadá moc stíhačkově, stíhačkově a dostatečně rychle to letí na 3/4 plynu, na plný plyn to možná ještě zrychlí, ale možná to je jen dojem z jekotu, který to vydává. Na těch 3/4 plynu v zatáčce u země je to docela adrenalínek.
Když jsem na Výsypku přijel, říkal jsem si, že to už není dobré místo. Kvůli tomu porostu. To letadlo má výškovku ze 7 mm XPS a ty klacíky ji při přistání snadno poškodí. Rozmýšlel jsem se chvilku, že pojedu jinam. Problém ale je, že mnoho míst na Výsypce zorali a létat se tam teď nedá. Tak jsem zůstal a stalo se mi to osudné.
Mimo testování letadla a polítání si jsem také pracoval na vývoji "samofocení". Proto mám tyhle fotky. A tahle zachycuje okamžik těsně před čenichovkou:
Letěl jsem před kameru s tím, že udělám před sebou ostrou zatáčku od sebe, křídlo brklo o ty klacíky a než jsem se nadechl, bylo letadlo na zádech a v obloučku se za horizontem zapíchlo radomem do země.
Tady jsou vidět ty klacíky do půli stehen:
(zveřejněno na stránce Letání s Banditem)
Provozuji baterky 1S až 4S. Ty vícečlánkové mají různé typy balančních konektorů. Připojovaní řeší tohle příslušenství nabíječky:
Obchodníci tomu říkají "multiadaptér pro balancery".
(zveřejněno na stránce Vybavení dílny)
Potřeboval jsem vyrobit jednoduchý plošný spoj.
V podstatě takový univerzální plošný spoj, který mi v mém zařízení vytvoří sběrnici, na kterou budu moci připojit kabely čidel. Cuprextit 1.5 mm, díry 0.8 mm.
Rozhodl jsem se destičku vyrobit na CNC LUPA-CNC. Nástroje: fréza jednobřitá s břitem do V, fréza kukuřice 0.8 mm a fréza kukuřice 1.4 mm. Příprava programu pro stroj v Autodesk Fusion.
Cuprextit jsem přilepil oboustranou lepící páskou. Rychlosti by mohly být větší.
(zveřejněno na stránce Co dělám?)
Na CNC lze vyrobit plošný spoj. Normálně se používá chlorid železitý, na polotovaru desky z cuprextitu je třeba nejdříve namalovat spoje, potom se deska leptá,potom oplachuje, potom zbavuje kresby,potom vrtá, celé je to zdlouhavé a je potřeba mít na to misky a chemii. Viz Výroba plošného spoje fotocestou.
Pavel PAD Dvořák ukazuje, jak to jde udělat na CNC bez chemie:
(zveřejněno na stránce Tipy pro práci s CNC)
(zveřejněno na stránce Videa s modelářskými dílenskými postupy)
(zveřejněno na stránce Tipy pro dílnu)
Létat a myslet přitom na kompozici záběru, abyste nevylétli ze záběru,
na světlo, zda vám zrovna mrak nezakryje slunce,
na polohu, kde stojíte, abyste nezakrývali výhled kameře,
na to, co už jste ze zamýšleného natočili a co ještě musíte stihnout natočit,
než vám dojdou baterky v kameře a v modelu ... to všechno najednou se dělá dost těžko!
Někdy to létání podle toho vypadá!
V neděli se udělalo krásně. Sluníčko, podzim, krásně vybarvené listí na stromech. To musím nějak zachytit!
Spěchám na louku za domem, vymýšlím nějaké záběry a zkouším zalétat před objektivem kamery. V záběru musí být kus lesa, aby bylo vidět to listí, v záběru musí být ta modrá obloha a mráčky na ní, v záběru musí být ta louka a taky by se tam měl vejít mnou předváděný "děj".
Proti horám plují řady mraků a tak musím spěchat, abych měl dobré světlo, než mi další řada mraků zakryje slunce. A taky je "trochu" problém, že když zesílí vítr, tak fouká přes les, vedle kterého létám. Létám tedy v turbulenci za lesem. A aby to vypadalo dobře, musím stát a létat opravdu blízko toho lesa, blíže než obvykle, protože širokoúhlý objektiv to vše zkreslu a vše vypadá dál, než to ve skutečnosti je.
Spěchám tak, že si při jednom výhozu zapomínám v otočce držet levou rukou vysílač a ten mi na konci otočky doletí až na rameno a kniply se mi opře o záda. Model je najednou na zádech přímo nad mojí hlavou, vysílač, který mi normálně visí na břiše je kdesi pryč a model už se rozjíždí směr les, aby se tam pověsil někde do větví pět metrů vysoko.
Moment, než se mi podaří vysílač někde kolem těla
nahmatat, otočit kniply nahoru, chytit kniply - to je nekonečná
doba, kdy se model řítí po nechtěném přemetu střemhlav
dolů a na les. I v té rychlosti se mi vybaví, jak jdu domů hledat nějaké bidlo, kterým ho shodím a jak nedodržím slib, že se do hodiny vrátím
Nakonec to dobře dopadlo. Těsně před korunami stromů plným zatažením model obracím nad louku a sedám. Ale koukněte se sami:
Proto je mnohem lepší jen filmovat a nechat létat někoho jiného.
Druhého můžete honit po kopci nebo po letišti dle libosti, kibicovat,
poroučet si: Leť níž! Musíš přiletět ze slunce!
Ne tak rychle, leť pomaleji!
Přistát musíš přesně tady!
a mnoho jiných podobných pokynů, ze kterých je po půl hodině každý pilot tumpachový
a je rád, že už konečně kameramanovi došly ty baterky!
(zveřejněno na stránce Filmování sama sebe s modely)
anglicky možnost zapnout české titulky
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s leteckou tématikou)
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s leteckou tématikou)
Vítr 5 m/s ze špatného směru a jen 5 stupňů. Ale musel jsem si jít skočit!
Šel jsem opravdu jen za humna a po pěti minutách jsem byl docela vyklepaný. Vítr přes les a hlavně hrozně málo místa! Les, vesnice, vedení vysokého napětí. Těch 70 metrů na šířku je jen teoretických, není to tělocvična, abych odhadl jednotky metrů od kraje lesa nebo vysokého napětí (fialová čára) a těch cca 50 metrů je na tohle letadlo opravdu málo. Musel jsem výš a otáčet to až nad vesnicí a nad lesem. Než jsem vylítal baterku, byl jsem skleněnej zimou.
Doma jsm ještě dostal čočku, že to letadlo hrozně ječí. Ale o to tady u toho letadla vlastně taky jde!
(zveřejněno na stránce Letání s Banditem)
Slunce zase hřeje od rána. Tentokrát jdu "jen" létat a ne fotit létání jako včera.
Pofukuje víc než včera,
ale půlkilová metrovka se s tím celkem v pohodě vyrovnává.
I já se s tím celkem dobře vyrovnávám.
Tentokrát se stoprocentně koncentruji na pilotáž
a docela mi to jde.
Vzhledem k větru z boku cca 2 m/s
a turbulenci za lesem musím hodně korigovat směrovkou,
zamýšlené obraty mi docela vycházejí v prostoru i tvarem.
Ale před bodovačem bych se to neodvážil říkat.
Důležité pro mě je, že letím co chci letět,
držím se v bezpečné vzdálenosti od lesa přede mnou a vedením 3kW za mnou
a cítím se v pohodě.
I při tom soustředění vnímám krásu barevného letadla proti modré obloze,
káně, které se zvedlo z lesa a zkouší vytočit stoupák,
řev ptáků schovaných v roští za mnou,
hluk ze zahrad nad vesnicí,
kde se lufťáci vrhli na jarní práce.
Vylítal jsem baterky a jdu plnit povinnosti na naši zahradu.
(zveřejněno na stránce Létání s Edge XL od RC Factory)
(zveřejněno na stránce Historie letectví ve filmu)
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s leteckou tématikou)
(zveřejněno na stránce Letectví a technika)
(zveřejněno na stránce Kuk do muzea)
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s leteckou tématikou)
(zveřejněno na stránce Letecké akce očima zpravodajů)
Jsem plašan!
Včera jsem odsoudil jednu baterku k vyřazení z letového provozu, dneska jsem ji dal na nabíječku a hned jsem zjistil, která bije. Nabíječka byla nastavena místo na CHARGE na STORAGE. Proto ta baterka tak brzy zvadla. Nebyla nabitá!
Nabíjel jsem na dvou kanálech a jeden kanál jsem zapomněl přepnout. Pozůstatek zimní pravidelné údržby.
(zveřejněno na stránce Létání s Edge XL od RC Factory)
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s leteckou tématikou)
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s leteckou tématikou)
(zveřejněno na stránce Martin Mars)
(zveřejněno na stránce Rozhovory)
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s leteckou tématikou)
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s leteckou tématikou)
Kanadský letoun z roku 1935
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s leteckou tématikou)
Slunce celý týden hřeje, v noci už je nad nulou, jaro! Na zahradě ve stínu za domem jsou ještě ostrůvky sněhu, ale na louce za humny už je to na tričko.
Pofukuje jen trochu, ideální podmínky pro akrobatění. Vzal jsem si dvě baterky, to je 2 x 6 minut letu. První baterka ale vadne už po 4 minutách letu, ta už na létání nebude. Však je několik let stará, poslouží ještě u kamery. Druhá baterka funguje jak má.
Louka je ještě jak beton, ale počítám, že za týden už se objeví nějaké kytičky.
(zveřejněno na stránce Létání s Edge XL od RC Factory)
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s leteckou tématikou)
Zdroj má trochu nešťastné uspořádání tlačítek:
Tlačítko pro zapínání výstupu
je v jedné řadě s tlačítky pro přepínání mezi nastaveními uloženými v paměti
a je stejně veliké.
Takto na fotografii to je jasně mimo, protože je to tlačítko mimo kryt displeje,
ale když zdroj není dobře osvětlen, toto optické odlišení není moc poznat.
Já jsem si takto odpálil pás LED diod, který má být napájen 5V.
Mechanizmus je jednoduchý.
Měl jsem napájení zapnuté, nastaveno 5V a 1A a chtěl jsem napájení vypnout.
Místo tlačítka OUT jsem ale sáhnul na tlačítko M3 a bylo vymalováno! V paměti 3 jsem měl nastaveno napětí 35V,
blik blik a je po pásu za několik stovek.
Vyrobil jsem si doplněk, kterým ta tlačítka pro přepínání pamětí trochu znepřístupňuji:
(zveřejněno na stránce Laboratorní zdroj)
anglicky možnost zapnout české titulky
(zveřejněno na stránce Laboratorní zdroj)
(zveřejněno na stránce Letecké akce očima zpravodajů)
Laboratorní zdroj Wanptek EPS6205:
Spínaný laboratorní zdroj čínské výroby Wanptek EPS6205 max 60V a max 5A, cena 12/2024 1.700 Kč. Má galvanické oddělení.
Zdroj ukazuje napětí, proud i výkon. Podle nastavení se chová jako zdroj konstantního napětí nebo jako zdroj konstantního proudu. Zdroj má tři paměti.
Zdroj má dvě tlačítka:
- POWER - zapnutí přístroje - rozsvítí se displej, mohu nastavovat napětí, proud
- OUT - zapnutí výstupu - na svorkách se objeví napětí a displeje začnou ukazovat, co se na výstupu děje - měří
Pokud zabere omezení proudu, svítí značka CC, pokud zabere omezení napětí, svítí značka CV. Když vypnu výstup, na svorkách je nula, mohu nastavovat. Nastavovat samozřejmě mohu i při zapnutém výstupu. Praxe je taková, že nastavíš dostatečně vysoké napětí, aby fungovalo omezení proudu. Nastavováním proudu potom řídíš teplotu. Ukazuje to i watty.
Tlačítko OCP - Over Current Protection - ochrana proti přetížení proudem. Slouží k ochraně zdroje a připojeného zařízení před poškozením způsobeným nadměrným proudem. Když je OCP aktivní a výstupní proud překročí nastavenou limitní hodnotu, zdroj automaticky odpojí výstup Nebo omezí výstupní proud na nastavenou hodnotu, ještě nevím.
(zveřejněno na stránce Laboratorní zdroj)
Další možností, čím žhavit odporový drát pily, je laboratorní zdroj.
Laboratorní zdroje jsou transformátorové a spínané. Ty spínané mohou být bez galvanického oddělení jen se zemí výstupu spojenou se zemnícím kolíkem zásuvky, nebo galvanicky oddělené od síťového napětí 230V transformátorem pracujícím při vysoké frekvenci třeba 50kHz. Já jsem pořídil spínaný laboratorní zdroj čínské výroby Wanptek EPS6205 (cena 12/2024 1.700 Kč). Ten galvanické oddělení má. Mohl jsem volit mezi variantou max 30V a 10A nebo 60V a 5A. Zvolil jsem variantu 60V, mám tak rezervu pro delší drát, 5A bohatě pro tento účel stačí. Na metrový drát stačí těch 30V.
Zdroj je příjemně malý a pro účely řezání luxusní. Nastavení proudu je okamžité a snadno opakovatelné. Zdroj ukazuje napětí, proud i výkon, na teplotou drátu je tak perfektní kontrola. Zdroj má navíc tři paměti.
Zdroj má dvě tlačítka:
- POWER - zapnutí přístroje - rozsvítí se displej, mohu nastavovat napětí, proud
- OUT - zapnutí výstupu - na svorkách se objeví napětí a displeje začnou ukazovat, co se na výstupu děje - měří
Pokud zabere omezení proudu, svítí značka CC, pokud zabere omezení napětí, svítí značka CV. Když vypnu výstup, na svorkách je nula, mohu nastavovat. Nastavovat samozřejmě mohu i při zapnutém výstupu. Praxe je taková, že nastavíš dostatečně vysoké napětí, aby fungovalo omezení proudu. Nastavováním proudu potom řídíš teplotu. Ukazuje to i watty.
Tlačítko OCP - Over Current Protection - ochrana proti přetížení proudem. Slouží k ochraně zdroje a připojeného zařízení před poškozením způsobeným nadměrným proudem. Když je OCP aktivní a výstupní proud překročí nastavenou limitní hodnotu, zdroj automaticky odpojí výstup Nebo omezí výstupní proud na nastavenou hodnotu, ještě nevím.
Zdoj používám u svého CNC stroje - viz CNC řezačka horký drát HotWire ver1 a při ručním řezání.
(zveřejněno na stránce Zdroje žhavení drátu)
(zveřejněno na stránce Letectví a technika)
Čím se dá materiál XPS - extrudovaný polystyrén opracovávat, obrábět:
Brousítka | CNC řezačka | Olfa L-5 | Řezání odporovým drátem |
Dělení materiálu - Řezání odporovým drátem (hot wire)
Pěnové materiály jako je EPS, XPS a EPP se dají tvarově obrábět - řezat drátem vyhřívaným elektrickým proudem. Drát v místě řezu taví materiál a způsobí oddělení materiálu. Typicky se řeže drátem napnutým v rámu podobném obyčejné rámové pily, řeže se podle dvou šablon umístěných na bloku materiálu proti sobě a lze tak vytvořit přímkové plochy - vyříznout třeba pěnové jádro křídla letadla.
Říká se tomu také horký drát (hot wire).
Řezat se dá i strojně. Viz CNC horký drát.
Starší
.
(zveřejněno na stránce Co je tu nového o leteckém modelářství)
Model Bandit postavil Karel během zimy 2020/2021. Klasický pusher-jet, konstrukce Steve Shumate. Video zde: Karel vykonal první let s novým pusher-jetem Bandit Hecoval nás ostatní: postavte Bandita taky! Ale nikdo nezabral. Mě se letadlo líbilo, pěkný letový projev, super tvary, ale řekl jsem si, že radši zase postavím F/A-18.
Pak se mi to rozleželo a Bandit mě napadl jako vhodný nosič pro FPV kameru DJI FPV. uplynulo však ještě plno vody, než jsem to dotáhl k záletu.
Pršelo, foukalo shora z kopce dolů, ale připravené letadlo už mi leželo na stole v dílně druhý týden a chtěl jsem to už rozseknout. Letadlo je vlastní experiment, vlastní konstrukce a zároveň experiment technologický, trup i křídlo s profilem frézované na CNC, doplňky 3Dtisk, plno neznámých. Z Bandita Steve Shumateho jsem si vzal jen tvarovou podobnost. Jak to poletí?
Měl jsem trochu bobky z odhodu, F-18 (První let) se mi při odhodu stavěla na levé křídlo a zažil jsem i přetočení skoro na záda, když jsem se do odhodu moc opřel. Letadlo jsem měl vyvážené na těžiště, které jsem si stanovil, přiměřené výchylky, exponenciály na křidélkách i výškovce 40%. Ale odhod byl nakonec pohoda, až mě to překvapilo. Letí to, možná to letí dost rychle (to je dobře), trochu se to kolíbe, ale byla turbulence a tak uvidíme příště. Nemohl jsem to moc drtit na rychlosti, místo je ve svahu a okolo jsou stromy, příští let pojedu na výsypku, kde je místo.
(zveřejněno na stránce Bandit FPV)
Ukázka letecké archeologie:
anglicky možnost zapnout české titulky
Kermit pořídil letadlo Sikorsky S-43,
který byl dříve vlastněný Howardem Hughesem.
Při obhlídce v jakém je stroj stavu objevuje podprsenku
a dochází k tomu,
že podprsenka má možná větší cenu než historický stroj.
Howard Hughes mimo jiné zkonstruoval nový typ podprsenky,
tehdy pro herečku v jeho filmu Jane Russell.
Takže i ta podprsenka může být historický artefakt!
(zveřejněno na stránce Historie letectví ve filmu)
Autodesk zavádí do Fusion novou funkcionalitu, automatické vytvoření constraintů. Z videa je celkem jasně patrné, jak to funguje:
anglicky možnost zapnout české titulky
Program sám vytvoří potřebné vazby a kóty, skeč je tak kompletně zavazbený a na uživateli je jen zapsání správných čísel do kót.
(zveřejněno na stránce Novinky ve Fusion 360)
Další změny jsou uvedeny zde
