Babice 

V pátek vyrážím s Foxem do Babic.

Tentokrát se začnu připravovat o něco dříve, abych to zase nehonil noc před odjezdem!

Uzávěry kabiny 

Je čtvrtek večer, poslední večer před odjezdem do Babic a já teprve dodělávám u Foxe uzávěry kabiny!

Stokrát si můžu říkat, že se začnu připravovat včas, ale zase mi poslední úpravy dělám zase poslední večer! Práce mi moc nejde, protože v dílně je stále nevyvětratelné vedro z předchozích tropických dnů.

Nakonec se dílo daří a zítra už mě čeká jen nanosit věci do auta. Uzávěry jsou ovládány šňůrkou schovanou vzadu pod centroplánem a kabiny teď dobře drží. Nebudu je už muset potupně lepit lepící páskou a rádio budu moci vypínat jak budu chtít. Jediné, co musím ještě předělat, je ukončení šňůrky. Má tam bát kulička - nějaký korálek. Ale jsem sám doma, žena je na cestách po světě a tak, když jsem v jejích věcech žádný korálek nenašel, přivázal jsem na konec šňůrky těsněníčko z vodovodního kohoutku.

Teplice - Praha - Dobříš - Písek - Protivín - Babice 

Je pátek, vypínám počítač, schody dolů před budovu beru po dvou. Dnes mě v práci neudrží už ani minutu! Jedu přeci do Babic.

sjezd ze Středohoří do rovin středních Čech - kopec uprostřed silnice je Říp

Cesta domů přes město pro Foxe a kempovací pomůcky mě moc optimisticky neladí. Totální zácpa. Doma se krátce vítám se ženou, která se vrátila ze služební cesty, ale hned zase odcházím. Nanosím z chodby kupu věcí a z dílny ze sklepa letadlo, ještě k pumpě pro benzín a hurá směr Praha.

Je pěkné počasí (sice vedro přes 30 stupňů, ale v klimatizovaném autě je mi dobře) a i když jedu od začátku cesty vetšinou v koloně, nenechávám si zkazit náladu a kochám se pohledem na tu naši krásnou zem.

Do Prahy vjíždím trochu s obavami ze zácpy. Tady na severním okraji to je zatím v pohodě. Přes Prahu se dostávám za 25 minut a nemnohé zastávky na semaforech využívám k pozorování lidiček. Tenhle Franz Josef byl dobrej

Obávaný výjezd na Zbraslav projíždím plynule. Za Cukrákem vjíždím pod ohromný černočerný mrak. Napravo ode mne leje, nalevo je sluníčko. Tak to je skoro až do Písku. Protože sebou nemám svoji oblíbenou navigaci - vlasní ženu, připravil jsem si itinerářík s odbočkami a čísly silnic. Vytiskl jsem si ho pškně velkým písmem, abych nedopadl jako tuhle, když jsem jel večer do Krnova a před Olomoucí jsem nebyl schopen v mapě rozeznat u čísel silnic šestky od osmiček - ani s brejlema

Po třech hodinách a 240 km jsem na místě. Přijíždím k letišti, stahuji okénko a do auta se vevalí teplý vzduch s v vůní strniště a louky. Na ploše slyším vrčet motor a vidím, že kluci pilně létají.

Fotky z akce jsou zde: Babice 2008