KOLMAN info   http://www.kolmanl.info

Létání - Konečně fouká o víkendu!


publikováno:16.05.2010, vydavatel a autor není-li uvedeno jinak: Libor Kolman, kolmanl@volny.cz
na http://kolmanl.info, v sekci LF-107 Luňák 4m, na stránce http://www.kolmanl.info/index.php?show=rlunak_letani

Tak jsem sedal ve Zdicích na "letadlovou loď"!

image
foto: Rudla Helmer

Když jsem ráno odjížděl od domu, tak to s počasím vypadalo dobře. Ale dojel jsem do Bíliny (15 km od nás) a vjel jsem do vytrvalého děště. S každým kilometrem ve mě víc a víc hlodalo, zda se nevydávám na cestu zbytečně a zda nás déšť nechá alespoň trochu si zalétat. Ale přehoupl jsem se přes kopečky a otevřel se mi pohled do prosluněné krajiny okolo Loun uprostřed s hrby Rané. Hned to vypadalo radostněji. Šlápl jsem na plyn, pustil si rádio, ale veselost mi vydržela jen chvíli. Dojel jsem kolonu jedoucí padesát a za chvilku pochopil proč. Silnice u Rané končí a všichni zatáčí doprava na nekonečnou objížďku po silnici čtyři metry široké pořád doleva doprava nahoru dolů. Ale přežil jsem to a potom to už frčelo. Okolo Ruzyně jsem objel Prahu a na plzeňské mě už čekal Eudla a dovedl mě až na letiště.

Když jsme šplhali úzkou cestičkou nahoru po svahu pod les a vyhoupli se na konci dráhy, hned jsem pochopil, proč se tomu říká "letadlová loď". Úzká asfaltová dráha zaříznutá do svahu, vedle ní nestejnoměrně široký travnatý pás. Směrem "z kopce" padá letištní plocha přes mez dolů do křoví a stromů, na druhé straně po prakticky celé délce dráhy přístřešek. Tady se člověk opravdu musí na dráhu trefit! image Mě spíš straší možnost, že to na dráhu nedotáhnu nebo naopak přeletím. Na obou koncích je pole se zeleným obilím s tlustými tvrdými stonky. Tentokrát se do létání nehrnu a čekám, až mi někdo svým letadlem předvede, jak tu s větroni sedají. Zatím se koukám a je tu opravdu na co koukat!

image
kliknutím zvětšíte

Zdičtí mají klubovou slezinu, létá se, vzadu se opékají klobásky a stejky, pivo, limo ... prostě pohodové setkání s přáteli. Mohu si v klidu prohlédnout supr modely, většinou makety - zdická produkce maket je opravdu nadprůměrná!

Já si jdu skočit s Foxíkem až potom, co odletí svůj let s větroněm Radek Helmer. Pozorně sleduji, jak nalétává na přistání, jak se model jeví vůči okolnímu terénu. Jdu na to. Dost fouká, ale vítr jde skoro po dráze. Dráha je opravdu úzká, okolo přihlížejících se opravdu "protahujeme". Nemám sluneční brýle a tak se mi model brzy ztrácí pod šedivou přikrývkou mraků. Dávám svůj typicý krátký let s několika akrobatickými obraty, potom průlet a už jdu nad pole a točím na přistání. Z průletu mám velkou rychlost a tak, když točím do kursu dráhy, potápím Foxe až pod úroveň dráhy. Zdá se mi, že jsem to vzdálenost, ze které nalétávám, přehnal. Fouká opravdu dost proti a tak se těsně nad polem škrábu nahoru k letišti. Na klidu mi nepřidává ani mrlmlání přihlížejících: "to půjdeš do pole". Ale Fox měl opravdu rychlost a tak se postupným přitahováním dostávám až na práh dráhy a pokládám Foxe na travnatý pás. Hurá! Moje první přistání na "letadlové lodi".

Když nelétám, sleduji pilně létání ostatních. Jsou všichni vylétaní a pohled na Warhawk, jak otáčí těsně nad korunami nad lesem nad námi a potom se žene nad polem a těsně nad dráhou, je zážitek. Stejně tak Monocoupe se čtyřtaktem poletující krokem kolem nás. Některé modely tady létat nemohou a tak se jen pojíždí. Fotky napoví více. Dám nějaké na web.

Zase trochu prší a tak musíme modely schovat pod střechu. Jdeme dozadu ke grilu, kde se dělají stejky. Musel jsem sníst tři abych neurazil! Pivko je vychlazené, ale musím se krotit. Kvůli létání a taky večer jedu domů.

Déšť ustal a tak můžeme zase létat. Ale mraky jsou nízko a tak vleky brzy mizí v základnách. Jedno z přistání mi nečekaní zpestřují místní s auty. Nejdříve se vyhoupla z křoví na prahu dráhy oktávka, ale to jsem byl ještě daleko. Když jsem se uklidnil, že je auto pryč, tak do osy dráhy vjelo další auto. To už jsem musel přeskočit! Ještě že Foxík tak pěkně klouže.

image
foto: Rudla Helmer

V šest se obrací vítr. Jsem zrovna ve vzduchu, zaznamenávám koutkem oka, že kluci startují na druhou stranu, ale když jdu sedat, tak na to zapomínám a jdu na přistání s větrem v zádech. Fox přefrčí ve dvou třech metrech celé letiště a nad polem mizí za horizontem. Musím do pole! Z pole se vracím promáčený do půli stehen a s poškozenou výškovkou. Teď večer už to tady lepit nebudu.

image

Po sedmé začínáme balit. Loučím se a jedu domů. Pěkně strávený den se zajímavými lidmi. Mám zase další zážitek.

Děly se věcistálý odkaz / permalink

13.05.2010

aneb A napiš tam, že to tu bylo jako ve válce!

Na akci na letišti Viby se nás sešlo docela dost. A docela dost jsme se při létání rozdováděli.

Vysekaná dráha byla dostatečně veliká a travnatý protor kolem taky. Ale naše lenost nosit letadla dál od dráhy, občasné změny směru mírného větru, kumulace pilotů na kraji dráhy nebo prostě to, že se na přistání najednou sešlo moc letadel, způsobovaly občasné malé krizovky. Občas nás letadla míjela jen o kousek, občas se letadla k sobě na dráze přiblížila až moc. image

První záběr ukazuje, jak mě Rudla Helmer "pokládá do trávy". Bohužel jsem svým "zalehnutím" způsobil výpadek kamery. Vlečná se sice zvedla už přede mnou do výšky, kdy by se stačilo přikrčit, ale velký Pionýr za ní letěl pořád ve výšce, kterou jsem vyhodnotil tak, že je lepší sebou seknout do trávy.

Na dalším záběru je vidět a slyšet, jak Šohaj míjí Luďka a ten hodnotí blízkost konce křídla, které kolem něj prosvištělo. To se stalo několika pilotům a bývá to vždy na začátku, než si všichni zvyknou na letiště a na vítr, který vane.

Na dalším záběru si všimněte, jak stín křídla Pionýra přeskočí křídlo vlečné čekající na kraji dráhy. Chyběl jen kousek a byly by třísky.

Na dalším záběru z kamery přistávajícího Luňáka na zkráceném okruhu je vidět, jak se snažím směrovkou změnit směr letu (náklonem už to nešlo, protože jsem jel skoro po zemi), potom se v zoufalství snažím letadlo na dráze přeskočit, ale rychlost na to už nestačí. Prostě řetězec špatných rozhodnutí. Tady už třísky létaly. Odnesla to náběžka a všechny náhony klapek pravého křídla. Swiftu se nestalo nic.

Potom vlečná přilétající na dráhu v příliš malé výšce na poslední chvíli uhýbá před větroněm na prahu dráhy. A hned potom si Rudla svojí vlečnou skoro ucvakne anténu vysílače. Ten záběr je točený širokoúhlým objektivem a model se zdá trochu dál, než to bylo ve skutečnosti.

A byly i různé závady, tady třeba odlétl kus potahu z nového Pionýra.

Poznámka: podtitul "A napiš tam, že to tu bylo jako ve válce!"" cituje větu Jindry Müllera.


http://www.kolmanl.info