Letání - Trénink

Vyměnil jsem servo a vyrazil na letiště. Chci si s motorákem trochu potrénovat. Přeci jen s větroněm jsem odkázaný na let shora dolů a přistání je vždy jen jeden pokus, kdežto u motoráka mohu jednu věc letět několikrát.

Na letišti není ani noha a to mi v tuto chvíli vyhovuje. Než jsem vybalil eroplán, kde se vzal tu se vzal - Zdeněk se ženou. Přišel se podívat, zda je už třeba sekat. Tráva okolo dráhy je po pás a na dráze to vypadá schopně. Prý bude sekat až o víkendu. Nechávají mě samotného a já si v klidu připravuji letadlo.

Motor s novým ovládáním sytiče chytá jak podle příručky. Pojíždím na start a jsem nervózní. Neletěl jsem s tím letadlem opravdu hodně dlouho! Počasí je větrné a fouká jako v Miskovicích kolmo na dráhu. To mě ale neznervozňuje. Alespoň se pocvičím.

Chvilku váhám, kterým směrem budu startovat, ale protože fouká opravdu přesně kolmo na dráhu, tak se rozhoduji, že to budu střídat. Zůstávám stát na kraji dráhy uprostřed její délky a jedu na start k prahu dráhy. Ukazuje se, že jetel je dost vysoký. Ostruha se co chvíli zvedá z trávy i když mám naplno přitaženo. Obracím do směru vzletu, uvolňuji výškovku a přidávám postupně plyn. Silný vítr se snaží letadlo otočit ven z dráhy, ale korekce směru je celkem snadná. Kola ale v trávě moc nejedou a už už se mi Extra staví na nos. Hrbí se víc a víc. Už už vidím zlomenou vrtuli. Musím držet kus rozjedu přitaženo, potom ale povolit, abych model neutrhl na malé rychlosti. Model se zvedá a já začínám honit trimy.

Trimuji postupně křidélka, výškovku, směrovku a zkouším si základní obraty. Držím se uctivě vysoko, protože mám v paměti, že Extra je docela mrcha a při razantnějším přitažení má snahu zavrtat na pravou stranu. Nervozita postupně opadá jak si model zase osahávám a s tím se snižuje i výška obratů. Je to ale těžká mrcha. Uvědomuji si, jak model letí rychle a mám respekt před jeho letovými vlastnostmi. V sestupných fázích letu při vybírání si raději včas přidávám plyn.

Jsem tu ale hlavně proto, aby si pocvičil sedání s bočním větrem. Nasazuji na přistání a hned první pěkně trefuji. Model má sice ve výdrži větší rychlost, ale nechávám ho v půl metru přes polovinu délky dráhy rychlost vytrácet. Model dosedá až za polovinou, ale dráha je dost dlouhá. Jak je model na zemi, vítr se ho snaží vytočit z dráhy, ale korekce směrovkou je zase snadná. Na druhé přistání jdu z druhé strany a sedám obdobně. Mám dost vysoký volnoběh a tak ho trochu trimem stahuji.

Po dotankování pokračuji. Hned první přistání motor ve výběhu zdechl. Vracím trim zase zpátky. Jedno přistání se mi nevede. Nechávám se podfouknout a model mi vyplave do dvou metrů. Jak se ho snažím výškovkou přidržet, projevuje se hned jeho neblahá vlastnost a začne poklesávat na pravé křídlo. Model se stáčí na mě a já už se bojím přidat. Dosednutí je tvrdší, kola hned model přibrzdí, ten se nahrbí a žuch. Vrtule si sekne do země a motor stojí. Vrtuli mám naštěstí náhradní.

Koukám na hodinky. Je to ještě na jednu nádrž. Motor dnes chytá na tři brnknutí a tak jsem hned ve vzduchu. Sedám poprvé a když se rozjíždím k dalšímu vzletu, model nečekaně uhýbá po větru. Stačilo by ubrat, otočit se a rozjezd opakovat, ale já furiantsky zatáčím na šikmou dráhu a model zvedám z ní. Hned vidím, že je zle. Letím po větru a rychlosti je málo. Model se kolíbá ze strany na stranu. Drtím kmipl plynu a výškovku povoluji jak to jen jde. Nakonec se model uklidňuje a nabírá výšku. Chvilku poletuji a dávám další přistání. Už bych měl jet domů. V nádrži je ještě nějaký benzín a tak startuji k poslednímu letu a poslednímu přistání. Nasazuji na přistání, letím v ose dráhy. Jsem ještě na sestupu dobře v pěti metrech už nad prahem dráhy s přebytkem rychlosti, když najednou jako kdyby na model shora zatlačil nějaký obr. Instinktivně přitahuji, ale model pokračuje v sestupu až do země. Energii pobírá vrtule a podvozek.

Jsem naštvaný. Jedno létání, dvě vrtule v tahu, podvozek zase vyvrácený. Když jdu pro eroplán, vidím, že je taky z pantů vytržená polovina výškovky. Že by to byla příčina? Nebo mě to prostě "sfouklo"?