Létání s Bravem - První opravdové létání

Mám nabito, venku je krásný večer, fouká nějaké tři metry proti našim kopcům. Hurá ven!

Jsem zas na té stejné pastvině, kde jsem to odpoledne málem rozflákal. Vím, že už mám pro hod přibližně vytrimováno, tak se do hodu opřu! Joj! 43 metrů na první hod! A hned další problém. Slunce je těsně nad obzorem a přesně proti větru. Hážu tedy do slunce a moc toho proti světlu nevidím. Chvilku trnu, kde z toho světla házedlo vypadne. Další hod už směřuju trochu stranou. Letadlo je jako břitva, stačí trochu přitlačit a pěkně se rozjede. Křidélka jsou na můj vkus dost ostrá, nastavuji si na vysílači na křidýlka exponenciály. Výškovka mi zatím vyhovuje lineární.

Konečně si mohu letadlo opravdu osahat. Zkouším různé režimy letu. Zkouším ovladatelnost modelu s vyklopenými vztlaky, zkouším utažené zatáčky na rychlosti, zkouším utažené zatáčky v pomalém kroužení, zkouším si let se spřaženou směrovkou i bez spřažení. V tuto chvíli mi víc vyhovuje nezávislá směrovka. Zkouším si chytání letadla do ruky. Překvapuje mě, z jaké dálky jde letadlo silným "žužláním" výškovky dotáhnout až do ruky.

Zkouším si akrobacii. Skoro všechny hody mám přes čtyřicet metrů a to je na blbnutí plno výšky. Když hod pokazím, je to stejně přes třicet a i to je pěkná výška. V přemetech nad zemí mi možná chybí trochu větší výchylka na výškovce. Udělat výkrut nízko nad zemí se nebojím, letadlo jde ve výkrutu pěkně rovně a nemá tendenci v rotaci zabrzdit, obrácený přemet ale nedám, mám blok

Letadlo na rychlosti pěkně sviští. A naopak, když letadlo nechám letět krokem, nemám pocit nějaké záludnosti. Záludné je ale zbarvení. Letadlo je celé černé, neprůsvitné, ve večerním světle barevné doplňky mizí. Dvakrát jsem ztratil povědomí o poloze letadla.

Po dvaceti minutách házení jdu domů, slunce zalezlo za hory a nevidím na to. Šlapu po silnici domů a jsem nadšený. Mám pocit, jako kdybych řídil formuli jedna. Přesné řízení, možnost zabrat v zatáčce pořádně za volant a přebytek výkonu. Mám radost z nového letadla.