Můj život s Taranisem - Změna způsobu provozování letadla

Elektrolety jsem celá léta létal na stopky. U každého modelu a baterie jsem si postupně zjistil, po jak dlouhém letu se pohonný akumulátor vybije na bezpečnou úroveň a na takovou dobu jsem si nastavil stopky na vysílači, které mě potom upozorní, že už bych měl přistát.

Je to jednoduché, u některých letadel nebo spíše při některém způsobu provozování letadla to funguje dostatečně přesně. Když létám třeba s akrobatem, létám 6 minut v podstatě ve stále stejném režimu motoru, akumulátor za těch 6 minut vybiju cca stejně. S větroněm podobně. Stoupám na motor vždy skoro se stejmým plynem. Samozřejmě stopky motoru běží, jen když mám přidaný plyn, a ani nemusím zohledňovat, kolik přesně mám přidáno na kniplu plynu. Prostě charakter letu zajišťuje podobnou "minutovou" spotřebu pohonu.

Jinak je tomu u letadla jako je třeba Timber, kde chvíli létám maketově skoro v horizontu, jindy akrobatím, jindy hobluji přistání a vzlety. Spotřeba se v takovém případě liší velmi a při létání na stopky buď zůstane v akumulátoru zbytečně mnoho nevyužité energie, když létám katolicky, nebo když řádím, vycucnu akumulátor více, než je zdrávo.

Po osazení letadla proudovým senzorem FCS40A funguji jinak. Ve vysílači mám nastaveno měření spotřeby, měření kapacity odebrané z akumulátoru. A mám nastaveny alarmy. První alarm začne po vylétání 2/3 kapacity akumulátoru hlásit v krátkých intevalech, kolik jsem vylétal. Je to pokyn: ukonči let a přistaň. Druhý alarm začne při vylítání 3/4 kapacity akumulátoru trvale pískat. To je pokyn: sedni, nebo nedoletíš!

Hlídání 1/3 zbytku kapacity je kvůli šetření baterky a její životnosti, hlídání 1/4 zbytku taky, ale to už je i bezpečnostní záležitost. Je hrozná situace, když odstartujete s hydroplánem, letíte v malé výšce nad břeh mimo vodu a regulátor začne najednou stahovat motor kvůli vybité baterce!

Měření a hlídání spotřeby mi u tohoto letadla dost zjednodušilo život a umožňuje mi prodloužit si dobu poletování u vody.