Jakou kladnou vlastnost bych mohl vypíchnout? Samozøejmì, když jsem si model vybral a koupil, tak pro mì výhody má.
Pomìr ceny vùèi velikosti modelu je výhodný.
Levnìji lze model této velikosti poøídit asi jen z druhé ruky nebo si ho postavit sám. Stavebnice stála 6 tisíc, cenovì nejbližší konkurence 12 tisíc.
Model vypadá pìknì.
Libí se všem, co ho vidìli.
Co se mi na modelu nelíbí? Nìkteré vìci jsou detaily, nìkteré vìci jsou závažnìjší. Urèitì je tøeba mít na mysli, kdy model vznikal. Dnes to je historie stará pìt let. V obchodech byly tehdy k mání tyto èínské modely za cca 6 tisíc a ostatní modely stály 12 - 16 tisíc!
Asi nejvìtší hendykep tohoto modelu je pøíliš vysoká váha. Je to dané jeho konstrukcí a použitými materiály.
Projevuje se to tím, že model potøebuje ve všech fázích letu trochu vìtší rychlost. Dá se s ním letìt i pomalu, ale vyžaduje to zkušenost a urèitì to není "pohoda" jako s modely o kilgram lehèími a lépe aerodynamicky navrženými. Hodnì utažené obraty konèí pøetažením.
Výškovka má symetrický profil. Klapky - pravé i levé poloviny - jsou však stavìny v jedné šablonì na rovné desce. Klapky jsou proto do vrtule.
Když vytrimujete poloviny výškovky podle koncového profilu, bude jedna natažená a druhá potlaèená. Když je vytrimujete pod koncù u smìrovky, leknete se pøi náhodném pohledu ze strany, že vám váškovka ujela.
Kabina je k trupu pøichycena nìkolika šroubky.
Protože se kabina musí pøi montáži i demontáži modelu snímat, není to moc pohodlné a závity v mìkkém døevì okraje kabiny èasem moc nedrží.
Pruhy - èervené paprsky na køídle a na výškovce špatnì drží.
I když jsem je pøežehlil, mají tendenci se odlepovat. Jeden jsem ztratil za letu celý. Už pøi druhém letu!
Vùbec celý potah fólií zaèíná po dvou hodinách létání dìlat problémy. I na smìrovce, kde jsou nalepeny hvìzdièky, mají už mnohé oslí uši.
Prùhledný pøekryt kabiny i její plastový rám jsou z køehkého plastu.
Kabina mi zaèala sama od sebe praskat na pøedním okraji. Bìhem jednoho letu v ní vyrostla trhlina 30 mm dlouhá.
Model má podvozek z laminátového profilu. Ten se jevil jako pevný a pøitom pøijemnì pružný. Laminátová podvozková noha tlumí a tak model odskakuje pøi nepovedeném pøistání ménì než tøeba s podvozkem z duralu.
Èasem se ukázalo, že provedení podvozkových noh ze skelného laminátu není nic moc. Jedna noha se neèekanì ulomila pøi pojíždìní. Prohlídka lomu ukázala, že noha je uvnitø znaènì rozlaminovaná (oddìlily se od sebe vrstvy tkaniny), aniž by na povrchu bylo nìco poznat.
Také ukotvení podvozkových noh v trupu se ukázalo zcela nevhodnì provedené. Vylomilo se pøi prvním pøistání do vyšší trávy. Po odkrytí konstrukce se ukázalo, že ve výrobì nezalepili nìkterá spojení pøepážek a dokonce že dvì klíèové výztuhy, které byly navrženy tak, aby do sebe zapadly zámkem, mají mezi sebou centimetrovou mezeru.
Po nìkolika opravách vždy po celkem lehkých dosednutích do vyšší trávy a nakonec po havárii, kdy jsem létal souvraty níž a níž až se ve vybírání potkala dráha modelu teènì se zemí, jsem odstranl veškerou konstrukci ukotvení podvozku v trupu (èásti pøepážek, polopøepážky, mohutný duralový úhelník) a nahradil je jednoduchou døevìnou konstrukcí. Vyšla lehèí a trup pøežil už dvì pøistání do terénu, kdy se ohnula duralová noha, ale trup zùstal nepoškozen.
Model Extra 300S je mùj první benzíòak v domì. Otázka zní: Smrdí to, nebo to nesmrdí?
Jako první musím øíci, že bydlím v paneláku a model mám dole ve sklepì v dílnì. Nemám ho tedy v bytì. Otázkou je, zda to smrdí ve spoleèných prostorách, zda to smrdí dole v dílnì a také zda to je cítit v autì.
Nejvìtším zdrojem zápachu benzínu jsou kapky benzínu a hadry, do kterých si utøu ruce pocintané benzínem pøi tankování. Kapky vzniknou tak, když zapomenu šroubkem ucpat obì hadièky vedoucí z nádrže pod trup. Staèí dvì tøi kapky na podlahu dole u schránek než pøenesu model chodbou ke schodùm do sklepa a benzín je cítit ještì jedno patro nahoru. Hadry je tøeba vyhazovat cestou z auta do popelnice. Dalším zdrojem kapek je neopatrná manipulace s nádrží v dílnì pøi údržbì èi opravách modelu. Mám v oknì výkonný ventilátor, ale je to nepøíjemná záležitost.
Dalším zdrojem smradu je kanystr. Základ je nepocintat ho pøi tankování u pumpy, nezapomenout dotáhnout uzávìr (neztratit gumové tìsnìní z uzávìru kanystru) a nazapomenout uzavøít hadièky z kanystru vedoucí.
Model je cítit, když ho po létání neotøu. Smrdí olej se zbytky benzínu vyprskaný ven z karburátoru. Pokud model po létání omyju, je v dílnì cítit den dva po létání, ale jen ve chvíli, kdy vejdu do dílny. Otevøené dveøe a v létì okýnko zajistí výmìnu vzduchu. V domì si na zápach nikdo nestìžuje, ani když se sousedi zastaví ve dveøích dílny.
V autì je benzín cítit, když naložím model do auta a auto stojí nìjakou dobu zavøené. Po otevøení dveøí každý øekne: "Tady je cítit benzín!" Je to asi taková intenzita zápachu, jaká bývá u benzínové pumpy. Staèí ale otevøít dveøe, než pøijde spolucestující, a ten už po pùlminutì vìtrání zápach nezaznamená a ani za jízdy už to cítit není. Pokud se ovšem v kufru neválí hadr od benzínu.
Poznámka: Nìkomu benzín zapáchá, nìkomu voní. Urèitì je dobré postarat se o to, aby benzín u vás doma nesmrdìl. Nejde totiž o ten zápach, ale o to, že výpary benzínu jsou hodnì agresivní a mohou zpùsobit dlouhodobé nemoci.