Zkušenost z létání na úbočí údolí

Létat v takovýchto podmínkách s malým modelem není problém. Když člověk vletí do klesáku a nedostane se z něj, malý model prostě kecne na zem a nic se nestane. Ale taková kredenc jako Luňák spadne s pěkným řachnutím a vždy něco praskne nebo se něco utrhne.

Pokud není člověk opravdu v horních partiích hřebenů, má vítr tendenci náhle měnit směr. Je to tím, že se bije vítr vanoucí nad horami a vítr vanoucí údolím. Směr větru se může náhle změnit i o 180 stupňů. Model po průletu takovýmto střihem větru náhle padá bez rychlosti k zemi a na vybrání a přistání zbývají opravdu jen vteřiny.

Ve všech místních průvodcích před tímto střihem větru varují. Jen mi nedošlo, že i pro mě, který létám jen s modelem, to bude takový problém. Myslel jsem si, jak budu dělat průlety těsně nad loukou, hoblovat hranu, ale za těchto podmínek nic takového nepřipadalo v úvahu.

Nahoře na kopcích jsou zase všude kameny. O co jednodušší je tam start, o to horší je přistání. S velkým modelem prakticky nemožné. Jediným místem v horních partiích jsou sjezdovky, ale jen v místech, kde není v trávě moc kamení.

I nerovnost louky a to že je posekaná tak nakrátko se ukázalo jako problém. Povrch louky bez delší trávy, která by účiněji brzdila, s dlouhými boulemi, o které zákonitě při dlouhém dojezdu zachytí křídlo - to jsou hodiny při přistání jisté.

(zveřejněno na stránce Na svah do Rakouska)