Kino

Protože mě při mé poslední návštěvě IMAXu v Praze v paláci Flora zaujaly upoutávky na film New York 3D, vypravili jsme se do Prahy i na tento film.

Podruhé už nejsem překvapen dokonalostí zobrazení a o to více jsem se soustředil na film. Hned zpočátku bylo jasné, že nepůjde o žádné velké umění. Příběh je jednoduchý a filmaři asi jinak točí jen dokumenty. Hlavní hrdina má totiž v jednom záběru špinavou tvář, v dalším čistou a v dalším zase špinavou úplně stejně jako předtím. Ale o to asi nejde. Ve filmu jsou srovnávány záběry stereofotoaparátem z počátku 20. století se současným New Yorkem.

Technicky mě vadila malá hloubka ostrosti - při záběru obličeje je zeď 1.5 až 2 m daleko výrazně rozmazaná. Hlava pak vypadá jako vystřižená a posazená před daleko před plátno. Síla filmu je v dokumentační schopnosti, kdy při záběrech města je čitelné úžasné množství detailů.

Sugestivní jsou ve filmu záběry z horské dráhy, z metra z čela vlaku, z vrtulníku přelétávajícího new yorské mrakodrapy a mosty atp. I staré snímky ukazující reálie New Yorku před 100 lety jsou velmi zajímavé.

Pokud se chcete vypravit do IMAXu a nevíte, který 3D film zvolit, doporučuji vám Space Station.

(zveřejněno na stránce Co dělám?)