Co dělám? - Zálet Epsilona

Čekal jsem, že dnes půjdeme s Pavlem létat s jeho Carbon-Z Cubem, ale Pavel změnil plány. Má prý připraveného Epsilona a chtěl by ho zalétnout.

Straší nás černota na obloze na západě, ale podle odhadu by déšť měl přijít až tak za hodinu. Jedu na výsypku a nevím, co mě čeká. O Epsilonu vím jen to, že to je tři a půl metrovka. A taky si nejsem tak docela jist, že na výsypce najdeme místo na přistání bez kamenů.

Pavel už na mě čeká se sestaveným modelem. Když model beru do ruky, překvapuje mě hmotnost. Prý váží kolem čtyř kil. Já čekal model maximálně tříkilový. Vyptávám se na vyvážení a když mi Pavel ukazuje značky, kde má být těžiště, přemýšlím souběžně o tom, jak model dostaneme do vzduchu. Nemám zkušenost s elektrami těchto rozměrů, ale průměr vrtule mi připadá menší než bývají na strojích, co stoupají kolmo nahoru. Myšlenka na to, jak motor vytáhne model z ruky, tak bere za své. Napadá mě jediná možnost. Vylézt na svah a hodit model z kopce dolů.

Cestou nahoru na svah prohlížíme terén, zda zde vůbec bude možné přistání. Je zde sice tráva, ale je to půda vytěžená z dolu a tak jsou v trávě roztroušeny kameny. Nahoře nad svahem je ale dost hustá tráva, tam přistát půjde. Ještě děláme kontrolu dosahu a potom už následuje instruktáž, jak provedeme start. Pavel se mě ptá, jak silně má model hodit, já říkám vší silou. S někým jiným bych ještě pokračoval ve vysvětlování, že myslím opravdu vší silou, u Pavla to ale není nutné. Věřím, že se do toho opravdu opře.

Poslední okamžiky před startem věnujeme ladění držení modelu a směru hodu. Potom už jen spuštění motoru na plný plyn, krátký rozběh a hod. Epsilon se propadá dolů pod nás, klesání terénu nestačí a tak docela dost přitahuji. Levé křídlo poklesá, dávám kontra, ale to už rychlost narůstá a já mohu povolit výškovce a nechat model letět. Za chvilku už solidně stoupá. Uf!

V nějakých 50 metrech vypínám motor. Nevidím ale sklopenou vrtuli a po chvilce zjišťujemne, že se vrtule nesklopila a motor se stále točí. Nastavení brzdy není správné. Model se mezitím v přímém letu dost rozbíhá a i po nabrání rychlosti stále poměrně dost klesá. Ťukám do trimu do směru těžký na ocas a model postupně zpomaluje a opadání začíná být přijatelné. Když model přelétá nad námi, tak pěkně sviští. Nastoupat, zkusit kluz, potom zvrat, přemet, ostré zatáčky. Zase nastoupat a předávám vysílač Pavlovi.

Pavel lituje, že není termika (není, jsme rádi, že na nás neprší) a poletuje po obloze sem tam a pochvaluje si, jak to pěkně letí. Je to pro něj novum, model letící čistě, vytrimovaný, ve vzduchu dobře čitelný. Za první zatáčku "stoosmdesátku" ho kritizuji, že málo tahal a model zbytečně ztratil výšku, druhou otočku už dává pěkně v ustálené rychlosti, radost pohledět. Beru si vysílač zase k sobě a připravuji se na přistání.

Přistání máme naplánováno bez klapek, nechci Pavlovi očesat zuby v servech klapek, nedokážu s jeho vysílačem klapky před dosednutím zatáhnout. První nálet je dobrý, ale přeci jen si zavrčím a udělám ještě jeden okruh. Model se dobře ve vzduchu čte a i když mám z letu pocit, že to je dost stíhačka, na přistání se i bez klapek nechá podrovnat na dostatečně malé rychlosti.

Pavel chce udělat ještě jeden let. Druhý hod je o poznání krizovější, model po odhodu prosedá mnohem víc a sklouzává doleva po křídle. V tuhle chvilku se mi zrychluje pulz. Snažím se využít celé převýšení místa startu, ale už jsem skoro dole nad loukou pod námi a model je pořád ve velkém levém náklonu. Doba, než křidélka zaberou, je nekonečná. Model nakonec nabírá rychlost, křidélka zaberou a po chvíli ho mohu nechat stoupat. Kolik to může trvat? Dvě tři vteřiny? Nekonečná doba!

Tentokrát zkoušíme nastavení butterfly, vypadá to, že to funguje. Model je při tom ale hodně tupý na křidýlka a v turbulenci bych se to bál použít. Zkouším také odezvy na samotnou směrovku nebo rychlost změny náklonu křidýlky. U všeho mám pocit, že jsou křídla dost těžká a jejich setrvačnost snižuje obratnost modelu kolem podélné i svislé osy. Expresivně bych to popsal slova "je to autobus". Klouže to ale pěkně, bude to dobrý stroj pro vožení se ve větších výškách. V kroužení je dost rychlý a dá se i na té rychlosti přetáhnout, ale jen si trochu sklouzne po křídle a letí dál. Výkrut vytočí pěkně, přemet je krásně velký. Souvrat se zatím nekonal, asi je malá výchylka směrovky. Ale na takovéhle závěry je skoro brzy, dva krátké lety na to nestačí.

Po přistání má Pavel radost, fotím ho, ale zjišťuji, že nemám ve foťáku kartu. Škoda. Cestou domů přemýšlím o tom, jak to Pavel bude dostávat do vzduchu.