Kanály

První zádrhel je v obsazení kanálů. Pokud není na letišti nějaký systém, který zajišťuje vzájemné soužití pilotů se stejnými kanály (Organizace létání s ohledem na kanály), musí piloti se stejnými kanály utvořit páry a hlídat se navzájem.

Vlečná může vytahat do vzduchu několik větroňů, které se pohybují tiše někde vysoko a vy budete těžko zjišťovat kdo kde letí. Přesvědčte se tedy opravdu pečlivě, zda zrovna nelétá váš párový kolega, než zapnete vysílač.

Komunikace

Při letu koukají všichni zúčastnění nahoru na své modely a nemají čas koukat kolem sebe. Je tedy třeba se hlasem vzájemně informovat o situaci ve vzduchu i na zemi.

Pilot vlečné informuje předem o zamýšleném manévru. Například: "Budu točit doprava". Nebo: "Poletím přímo stále proti větru".

Pilot větroně hlásí vypnutí. Informuje ostatní, zda bude v nejbližší chvíli sedat nebo se udrží ve vzduchu delší dobu. Chce-li provést průlet nad drahou, hlásí to předem.

Pilot větroně informuje vlekaře, že odešel z dráhy a on tak může sedat.

Jste-li nervózní, požádejte právě nelétajícího kolegu, aby vám dělal po dobu letu pomocníka. Ten bude za vás sledovat, co se děje okolo vás.

Pohyb na zemi i ve vzduchu

Aby mohlo na letišti létat více modelů současně, je třeba přizpůsobit svůj pohyb po ploše i ve vzduchu ostatnímu provozu.

Pokud je letiště úzké a není možné ospořádat starty a přistání ve dvou liniích, připravuje se větroň na práh dráhy teprve tehdy, když neohrožuje přistání jiných modelů.

Vlekař a pilot větroně stojí při startu vedle sebe za modelem větroně.

Po vzletu letí vlekař tak, aby nevletěl do slunce.

Po startu a nabrání výšky nebo po vypnutí odchází pilot větroně z dráhy.

Přednost mají stroje ve vzduchu. Větroně v malé výšce jdou na přistání první, motorové stroje po nich. Piloti větroňů proto musí hlásit jaká je jejich situace, aby se piloti motorových letadel mohli přizpůsobit.

Pilotáž větroně

Pilotáž větroně v aerovleku není u většího stabilního stroje příliš těžká.

ilustrační foto

Naučte se před vlastním létáním, kde máte umístěný vypínač vlečného lanka. Vypnutí musíte zvládat rychle a bez přemýšlení nebo šmátrání po vysílači!

Tráva na letišti musí být posekaná opravdu na krátko. 2 cm je ideál, 5 cm už je dost. Jde-li o pěstěný trávník, tak lze startovat i z takto vysoké trávy. Je-li plocha hrbolatá, v trávě jsou patrné trsy nebo drny a tráva je vysoká 5 cm nebo více, raději nelétejte. Rozjezd v takové trávě končí dost často havárií!

Vzlet

Větroň si postavíte do směru vzletu.
Vlekař popojetím napne lano. Lano můžete také napnout tak, že si větroň popotáhnete dozadu.
Před startem si zvednete (vy nebo váš pomocník) křídla do vodorovné polohy. Drží-li křídlo pomocník, musí být jeho ruka opravdu jen podpěra. Nesmí vám při rozjedu větroně zadržet křídlo. Pokud pomocníka neznáte nebo se jeví nešikovný, raději ho odmítněte. Dobře poslouží špička vaší boty zasuntá pod konec křídla.

Balanc drží zvednutá špička boty

Větroň je také možné podržet za konec směrovky

Vlekař přidá plyn a vlek se dá do pohybu
Větroň nechte rozjet po zemi, udržujte jen balanc křidélky.
Nezvedne-li se větroň ze země sám, přizvedněte ho jemným přitažením. Leťte nad zemí a čekejte, až se zvedne vlečná.

Stoupání

Po odlepení a ve stoupání leťte mírně výše než vlečná. Starejte se o vodorovnou polohu křídel. Směr si vynutí tah vlečného lanka.

Následujte vlečnou do zatáčky s mírným zpožděním náklonem křidélky do stejné zatáčky. Spíše méně. Vlečná si vás bude do zatáčky stahovat sama.

Pokud váš větroň začne dohánět vlečnou, přibrzděte vytažením brzd.

Vypnutí

Úmysl vypnout se hlašte pilotovi vlečné například slovy: Vypínám
Po stisku přepínače leťte dál ve směru za vlečnou dokud zřetelně neuvidíte, že se vám vlečná vzdaluje.
Vypnutí nahlašte pilotovi vlečné například slovy: Vypnuto
Až potom můžete měnit směr a rychlost letu.

Nedokázali-li jste se vypnout nebo nejste-li si jisti, že jste se vypnuli, požádejte vlekaře, aby lanko odhodil on. Přistanete potom s lankem sami.

Let a přistání

Po vypnutí odejděte na kraj dráhy.

Myslete na to, že v prostoru se pohybuje vlečná a většínou také jiné větroně.

Včas hlašte své úmysly: přistávání, průlety na drahou a podobně. Ostatní koukají na své modely a často nemohou sledovat váš model.

V menších výškách kalkulujte dobře své manévry, aby jste měli rezervu a mohli při přistávání reagovat na situaci na ploše.

Potíže

Máte-li kdykoli pocit, že vlek nezvládáte, vypněte se.

Zavelí-li vlekař Vypni se!, bez přemýšlení a prodlevy se ihnet vypněte.

Rokmitá-li se větroň při rozjezdu po zemi do strany (třeba zavadil křídlem o drn), okamžitě se vypněte.

Poklesne-li při vzletu náhle a na dobu delší než mžikovou výkon motoru vlečné, vypněte se.

Pokud se nemůžete udržet nad vlečnou, rychlost vleku klesá a ještě větší přiitažení by vedlo k propadnutí větroně, vypněte se.

Máte-li pocit, že vám vlečná ve výšce příliš utekla ze směru nebo vlekař na vás zapomněl a udělal příliš ostrou zatáčku, vypněte se.

Dostává-li se vlek do nějakého nezvyklého režimu (například nečekané nebo neobvyklé stoupání, klesání), vypněte se.

Nevíte-li, v jaké vzájené poloze modely jsou (vlečná a větroň) nebo svůj model nevidíte (příliš velká výška, vlétnutí do mraku), vypněte se.

Někdy se stává, že se kvůli některému z výše uvedených problémů vypnete třeba několikrát za sebou. Buď proto, že vám to ještě tak nejde, nebo se prostě sejdou nepříznivé okolnosti. Neotálejte přesto s vypnutím. Je lepší vypadat před ostatními jako nešika, ale mít celý nerozbitý model. Je lepší jít několikrát pro model a natahovat znovu šňůru, než stát nad hromádkou třísek z vašeho modelu nebo dokonce z vlečné, kterou by jste díky svému otáleni s vypnutím stáhli na zem.

Při prvních větroňářových letech ve vleku má pilot větroně pocit, že vše je v rukou zkušeného vlekaře, že on díky své zkušenosti a odpovědností v případě potíží vše vyřeší. Ale uvědomte si, že kritické fáze vleku probíhají v řádu jednotek sekund a tedy není čas na to, aby vlekař řešil vše. V některých fázích vleku ani váš větroň nevnímá a soustředí se pohledem na svůj model. Takže je to na vás! Při potížích od sebe!

Poznámky

Vzlety se provádí proti větru. Pokud se vítr točí, lze při mírném vštru startovat i po větru. Poměr výkonu motoru vlečné a hmotnosti větroně je zpravidla takový, že se vlek i po větru rozjede a bezpečně vzlétne. Pokud je však větroň těžší nebo motor vlečné slabší, může být takový start nebezpečný.

Při vzletech s bočním větrem má vlek snahu stáčet se proti větru a větroň má po odlepení od země snahu přesunout se na závětrnou stranu. Na to si dejte pozor pokud je na straně po větru stojánka nebo ochranná síť. Větroň se může už v malé výšce, když nebudete včas reagovat, vychýlit o několik metrů ve směru po větru.

Pilotáž vlečné

kliknutím zvětšíte

Když jsem jel z našeho létání (27.9.2009) domů, stavil jsem se ještě v dílně na letišti. Kluci, co tu kutí na velkých letadlech nebo i poletují s malými modely nás občas pozorují, co děláme na modelářském letišti. Koukali i na to, jak s kolegou Václavem vlekáme.

A nenenechali na nás nit suchou. Proč prý tak nerealisticky stoupáme? Proč nechá Václav ve výšce vlečnou tak rozjet? Proč udělal ve výšce takovou ostrou zatáčku? Proč připustíme takové prověšení lana?

To my ale víme taky! Jen se nám nedaří letět tak, jak bychom chtěli. Ve druhé zatáčce se vždycky vlečná před větroněm propadne, motor se rozeřve a raději se vždy vypneme. A tu prudkou zatáčku doprava, to prostě vlečná sama zahne! Je to naše třetí vlekání, naše dosavadní vleky lze spočítat na prstech ruky a nejde nám to. Ono to totiž není tak jednoduché.

Při létání aerovleků překvapí začínajícího pilota vlečné jevy, které mohou přivodit až pád vlečné nebo i celého vleku. Problémům vlekání zejména těžších větroňů se věnuje následující článek Míry Nedorosta. Poučení zde najdou i ti, kteří létají s menšími vlečnýmií a tahají malé větroně.