¦ Menu sekce ¦ Kontakt ¦ Hledat image
image

Létání s LIDLélkem

LIDLélko

Na Ranéstálý odkaz / permalink

01.09.2019

Vedro, vedro a vedro. A skoro žádný vítr. A já bych zrovna tak chtěl na svah! Minulý víkend prd a tenhle vypadá stejně! Pohyb nějaké fronty ale dával předpověď zesilujícího větru na odpoledne a večer, ale žádný vichr to být nemá. Jediná šance je Raná, kde má foukat tři až pět metrů od jihovýchodu. Tak jsem se v podvečer sebral a jel tam. Ještě po dvaceti pěti kilometrech jsem si říkal, že jedu zbytečně, listí na stromech okolo silnice se sotva třepe, ale pak jsem se vyhoupnul nad placku kolem Loun, dole přede mnou Raná a nad ní mrak padáků! image

image

I nahoře na kopci je vedro a poprvé v životě jsem si myslel, že nevyjdu nahoru na vrchol Rané na jeden zátah. Když jsem přijel, foukalo kolem pěti metrů.

První půlhodina létání byla jako skládání patnáctky. (patnáctka) Oči i na zádech a neustálé kalkulování, kam letadlo v prostoru umístit, abych se nepotkal s některým z padáčkářů. Ve vzduchu dvacet paraglajdistů, na hraně plno přihlížejících lidí, moje myšlenka natočit si tu nějaké videjko hned padla, motat se tu se stativem, nechat foťák desítky metrů od sebe bez dozoru a složitost situce ve vzduchu ... soustředit se na let v záběru to tu vůbec nejde. Létání je opravdu náročné na sledování dění okolo sebe, krkem cvičím velmi. Když už opravdu nezbývá prostor, kam s letadlem letět, musím se "uklidit" buď několik desítek metrů dolů pod hranu, nebo letět těsně za hranu. To je u tak lehkého letadla riskantní a taky mě to jednou sfouklo za hranu. Cesta deset metrů nízkým šípkovím pro letadlo mi stačila.

Na vrcholu se vystřídalo poměrně dost turistů. Občas jsem měl problém přes ně vidět, některým nevadilo, že létám a klidně si stoupli přímo přede mne, aby oni dobře viděli a mohli svými mobily fotit. image

image

image

Létat u hrany šlo až když doba pokročila a vrchol kopce se vyprázdnil.

image

Pravé Eldorádo pro mne nastalo, až odešli a odlétli úplně všichni a na kopci jsem zůstal jen já a milenci sedící u stožáru za mnou. Vítr ještě zesílil, foukalo 7 m/s, krásný rovnoměrný vítr. Přendal jsem baterku ze zadní polohy do přední, těžiště se tím posune ze zhruba 65 mm na pozici 55 mm. Užívám si výlety hluboko dolů podél kopce i daleko před hranu, kruhy, kdy potápím letadlo v zatáčce dolů těsně nad terénem a nechávám ho těsně nad zemí proudícím vzduchem zase vynášet zpátky. zkouším přemety, výkruty, souvraty, lety na zádech. Nebo se nechám snést po větru podél kopce dozadu a těsně nad hranou se probíjím v turbulenci zpátky proti větru. Letadlo po potlačení letí dostatečně rychle, zvládlo by i mnohem silnější vítr, samozřejmě k tomu musí být dostatečně silná svislá složka větru. Proti větru jsem schopen ho téměř zastavit. Letadýlko jde dobře řídit i v turbulenci.

image

Slunce dávno zapadlo za Krušné hory a mohl bych létat až do úplné tmy, ale už dávno jsem překročil dobu, kdy jsem doma řekl, že se vrátím. Ty sliby!

image

A i cestou dolů z kopce jsem se v tom vedru zpotil. Louky skloněné k západu a v závětří sálají i teď za tmy teplem, cvrčci dělají rachot a když hodím letadlo před sebe dolů cestou, bubliny ho nadhazují a možná by se tu za větrem dalo třeba s házedlem poletovat.

image

Domů jsem jel potmě a přebíral si zážitky. Super je zbarvení letadýlka. Červená ve slunci svítí a bílá křídla jsou dobře vidět i večer. Vlastně si nedovedu představit jiné tmavší zbarvení, kdyby letadlo nebylo bílé, jen těžko bych se mohl pouštět po hřebenu kopce tak daleko. Letadýlko i v tom zakaleném vzduchu bylo čitelné i na dvě stě padesát až tři sta metrů.

Letadýlko létá pěkně a je to takový příjemný vozembouch. Trochu tupé na řízení, takže ho podle mě zvládne i ten, kdo do toho zbytečně moc hrabe, když se potká se zemí, odskočí jak míček, nevadí tomu kameny.

Aby to udělalo pořádný přemet nebo výkrut, musí se to opravdu rozjet. Výkrut v sestupném letu třeba šel bez problémů, ale ve vodorovném letu se otáčení zastavilo na zádech a ven jsem z toho musel půlpřemetem. V letu na zádech v korizontu už to křidýlky moc ovládat nelze, udělat na zádech ostřejší zatáčku se mi nepovedlo. Když se to troubí dolů, tak to reaguje, na menší rychlosti ale kormidla na zádech vadnou. Přisuzuji to malé kinetické energii letadla a od zvětšování výchylek toho moc neočekávám, to budou jen větší odpory.

Klidně bych to doporučil jako letadýlko pro výuku létání na svahu. Na nějaké velké akrobatění to moc není, chybí tomu energie, je to lehouš 230 gramů a je to ušatec. Blbnout se s tím ale dá! image

(zveřejněno na stránce Létání s LIDLélkem)

print tisk