Zálet 
Pøedpovìï poèasí mi nedává na dny volna do konce roku žádnou nadìji, že teplota venku vyleze na pøijatelnou teplotu. Teplomìr na domì ukazuje -7, ale alespoò už tolik nefouká. Stateènì beru Jaka s nabitým akumulátorem a spìchám na nedalekou louku, abych provedl první let.
Než jsem vyrazil, postavil jsem letadlo na váhu. Ukázala 438 gramù. Èasovaè na vysílaèi jsem nastavil na 4 minuty chodu motoru.
Na louku to mám cca 250 metrù, doufám, že baterky za tu krátkou cestu pøíliš nevychladnou. Než tam dojdu, zøetelnì pozoruji, jak povolují kevlarové nitì - náhony výškovky a smìrovky. Než jsem došel na místo, nitì jsou provìšené, smìrovka už má zøetelnou vùli! To jsem blázen.
Uprostøed louky chytám model shora za kabinu a vypouštím ho na plný plyn témìø kolmo nahoru. Model bez problému nabere výšku, rovnám ho do horizontu a ubírám plyn. Hned je mi jasné, že to, co vypadalo jako bezvìtøí, žádné bezvìtøí není. Fouká sice málo, ale pøes blízké stromoøadí. Model v pøímém letu obèas poskoèí o metr nahoru nebo dolù. Ve výšce pod pìt metrù turbulence není, ale zase se nedá v tak malé výšce s nevytrimovaným modelem nic zkoušet.
Letám jak postøelený, žádné uspokojení z toho nemám. Navíc slyším pocukávat nìkteré ze serv. Snažím se letem kolem sebe zjistit, které to je. Pøi druhém prùletu vidím, že to je servo pravého køidélka na kanálu 5. Po nìkolika výkrutech a pøemetech se ozývá první zapípání a za chvilku alarm oznamuje konec tøíminutového motorového letu. Je to pro mì vysvobození, prsty na kniplech už skoro necítím.
Mažu domù do tepla.
Mírný vìtøík zpùsobený spíše rychlou chùzí než vìtrem mi ochlazuje ruku,
ve které držím model, tak,
že ji po pøíchodu domù musím strèit do umyvadla s teplou vodou.
Pocity mám po prvním letu rozporuplné 
Musím si poèkat na bezvìtøí! A musím odstranit to cukání køidélka.
Do baterky jsem po tom o nìco pøes ètyøi minuty dlouhém letu dobil 250 mAh. Kevrarové nitì se doma v teple zase napnuly. Zøejmì se v tom mrazu zkrátí trup z EPP.
(zveøejnìno na stránce Létání s Yak 54 od RC Factory)