VATSIM poprvé

Dnes večer se poprvé připojuji úspěšně do sítě VATSIM. Překonal jsem nástrahy registrace, instalace jednotlivých součástí a jejich nastavení a kolem osmé večer jsem poprvé zaslechl hlas řídícího létání ve Vídni.

Přestěhoval jsem se hned na stojánku vídeňského letiště, ale k mému zklamání jsem kolem sebe neviděl žádná letadla. Jen prázdné letiště. Slyšel jsem korespondenci řídícího létání s nějakým letadlem, ale zvuk byl tak hrozný, že bylo rozumět každému desátému slovu.

Za chvíli však kolem mě začaly naskakovat letouny jeden za druhým a na obrazovce radaru se objevilo několik letů. Provoz teprve začínal. Pro mě ale byly zajímavé jen lety, jejichž piloti komunikovali psaným textem. Mluvené slovo bylo pro mě opravdu nesrozumitelné. Ladím věž letiště Praha Ruzyně, kde ožilo místo řídícího létání a své letadlo stěhuji na stojánku pražského letiště. Zde je zpočátku také mrtvo, ale za chvilku je provoz docela hustý.

Volám syna a předvádím mu svoji úspěšnou instalaci připojení k VATSIM. Tomu se to ale moc zajímavé nezdá. Zvuk se mu nelíbí. Po dlouhém bádání jsem přišel na to, že když vypnu zvuk Flight Simulatoru, tak je najednou radiokorespondenci rozumět perfektně. Ukazuji to synovi, toho to hned zaujalo a tak se hned domlouváme na pokusu, že požádáme o VFR let do Mostu.

Syn obstarává radiokorespondenci, já řídím. Hlásíme se řídícímu. Ten s námi komunikuje česky a mezi řádky radiokorespondence nám dává i stručné rady, jak to má správně být.

Let proběhl v pořádku. Odstartovali jsme, v povolené výšce jsme odletěli z řízeného prostoru letiště, doletěli do Mostu a zde v pořádku přistáli.

Mě to stačilo. Pro mě to byla zkouška funkčnosti připojení k VATSIM. Na hodinách 23:30. Pro dnešek bych skončil.

Ne tak synátor: "Tak šup. Zpátky na Ruzyň! Vyber pořádné letadlo - B737. Letíme do Brna".

Stěhujeme se tedy na starou Ruzyni - Apron South. Volíme Boeing 737, vypínáme motory a žádáme o povolení IFR letu do Brna

Ozývá se nám řídící, ale dostáváme vynadáno, že nemáme odpovídač "standby". Horečně hledáme, kde se to dá na odpovídači nastavit, až ná řídící netrpělivě radí, kde se o tom něco dočteme. My už mezitím víme jak na to. Odpovídač je správně nastaven, ale letový plán, který řídící vidí je ten do Mostu. Vyplňujeme tedy v rychlosti letový plán nový. Ten má sice nějaké mouchy, ale je řídícím přijat. Daší dotaz řídícího: "Máte mapy?". Koukáme na sebe. Kde jsou? V tašce ve sklepě. Metelím dolů do sklepa a za minutu už listujeme v papírech a hledáme mapu s odletovými tratěmi z Prahy. Máme však jen papy pro dráhu 24. Ale dnes se létá (stejně jako ve skutečnosti) z dráhy 13.

Musíme tedy letět bez map. Řídící nám mimo vlastní korespondenci dává rady:

LKAA_V_CTR je řídící, LOCAL jsme my.

Samozřejmě řídící má mimo nás na starosti i jiné lety, a tok si představte mezi uvedenými řádky korespondenci s jinými letouny.

Dávám 5 stupňů klapky, přidávám plyn a rozjíždím se po dráze 13. Při 160 zvedám přitažením nos letadla. Ale co to. Letadlo už jede 200, ale příď letadla se ani nehne. Zkouším přetrimovat na těžký na ocas, kontroluji, zda nemám vytažené spojlery. Kapitán na mě řve: "Zvedni to, zvedni to. To bude ostuda!"

A byla. Konec dráhy se přiblížíl během několika vteřin. Za koncem dráhy jsme urazili podvozky a skončili v hlíně. Tisíckrát jsem s tím Boeingem letěl ...

Dobrou noc.

(zveřejněno na stránce Létání v síti VATSIM)