Zálet 
Vrátil jsem se z lyží a doma je jaro!
Den jako stvoøený pro zálet Tilie.
Lítá to pìknì! 
Vhodnou louku mám minutu chùze od prahu domu, poèasí se zdá pøíhodné a tak hurá do bot, vysílaè na krk a jdeme na to. Tìžištì mi vyšlo s baterkou 850 mAh akorát, s výchylkami køidélek, klapek a kormidel jsem si hlavu zatím moc nelámal. Jen mám vše srovnané v nule, na køidélkách diferenciaci, klapky vysouvám pøepínaèem letových režimù.
Fouká do tøech metrù proti horám. Pro jistotu lezu za elektrický ohradník, abych to neházel ze silnice, jsem tak na pastvinì na mírném svahu. Zapínám motor na pùl plynu a odhazuji model. Leze poslušnì proti vìtru pod úhlem nìjakých dvacet stupòù. Když ještì pøidám, leze model hodnì strmì nahoru. Po vypnutí motoru pokraèuje model pøebytkem rychlosti ještì kus nahoru. Na lehouèký model neèekaná dynamika. Následuje kluz a hned vidím problém. Vrtule se stále toèí, nenastavil jsem brzdu. I tak dokážu toèit stoupáky, které se tvoøí na hranì lesa, a okouším, jak se s modelem pìknì toèí. Ušaté éro jde smìrovkou razantnì strèit do stoupáku a ani pøi hodnì utažené zatáèce nemá snahu "upadnout", dá se s Tilií toèit opravdu na pìtníku.
Po patnácti minutách jdu domù nastudovat a nastavit brzdu motoru a zase bìžím ven. Model se zabrždìným motorem a sklopenou vrtulí klouže o poznání lépe. Pouštím se do vìtších výšek, vytoèím jednu chvíli pøes 250 metrù. Líbí se mi èerné pruhy na spodku køídla, jsou dobøe vidìt. Je-li ale model èumákem ke mì, dokonale na obloze mizí. Když model stále stoupá, vytahuji plné klapky a tlaèím ho dolù. Model je dost daleko ode mne a tak jsem opatrný, na tu dálku se rychlost blbì odhaduje.
Zkouším si proto klesání na plných klapkách v malých výškách a je to v pohodì. Na klapkách se i pìknì sedá do ruky. Letadlo za slabého protivìtru do ruky dosedne s minimální dopøednou rychlostí jak peøíèko a je na plných klapkách i dobøe ovladatelné, klapky se dají vytáhnout už pøi letu po vìtru a bìhem otoèky proti vìtru nehrozí, že by turbulence a vítr vyhodily letadlo ze smìru, jak se mi to nìkdy stane u házedla.
Vypotøeboval jsem minutu chodu motoru a je z toho hodina kroužení nad vesnicí ve smìsici svahu a termiky, kroužení pìt metrù nad loukou i vysoko nad lesem. Po hodinì je mi zima, šel jsem ven jen v tom, v èem jsem byl v dílnì a vzduch má jen jedenáct stupòù. Na závìr si dávám tøi sednutí do ruky a jdu se ohøát.
Obèas foukalo pøes hory, dole u zemì mì vítr taky dost honil, Tilie pøi své velikosti nereaguje tak ostøe tøeba jako házedlo, nízko nad zemí se musí trošièku pøedvídat. Taky jsem musel dávat pozor, abych letadlo nepovìsil na stromy okolo, letadlo je velké a klame, vypadá blíž než je. Poletování se mi moc líbilo. Tilie se ukázala jako pøíjemný nástroj, který si nechá hodnì líbit, pøekvapilo mì, jak hodnì se nechá v kroužení utáhnout, pøekvapila mì smìrovka svojí úèinností. Tìším se na louku do termiky.
(zveøejnìno na stránce Létání s Tilií)