Start v aerovleku 
Rozjezd po zemi je snadný. Model se vede po zemi bez problémù i s boèním vìtrem (6-7 m/s). Dobøe drží balanc.
Model startuji se zataženými vztlakovými klapkami.
Po odlepení je tøeba model mírnì (ale opravdu mírnì) tahat, aby se držel mírnì nad vleènou. Øìším to mírným pøetrimováním "tìžký na ocas". Model není rychlý a tak ho není za normálních podmínek tøeba ve vleku brzdit.
Zatáèky toèím uvedením do náklonu (se spøaženou smìrovkou) chvilku po tom, co vleèná pøejde do zatáèky.
Po celou dobu vleku vystaèím jen s drobnými zásahy do øízení (pokud vlekaø neudìlá pøíliš ostrý manévr).
Støedoplošníky
Støedoplošníky s nízko položeným køídlem jsou pøi startu relativnì zranitelnìjší než hornoplošníky.
Projeví se to zejména na nerovnìjším povrchu letištì. Jak to vypadá, když model zachytí køídlem o zem je vidìt na tomto videu: !href lunak_ul_1 error:SUBJECT not found!. Vidìl jsem už ale stejnou pøíhodu i u vìtronì s hornoplošným uspoøádáním.
(zveøejnìno na stránce Letové vlastnosti)