První pocit doma

Přijel jsem odpoledne z Podzimního sletu větroňářů na Rané a první pocit doma, když usedám k počítači je, že mě hrozně bolí nohy.

Za ty tři uplynulé dni jsem si za celý den nesednul. Sedím si už doma a myslím na kamarády, co se ještě teď po tmě harcují tu dálku domů. Mě čeká už jen vynosit všechny krámy z auta.

Cestou domů jsem se jako vždy zastavil na místě, kde je poslední výhled na Ranou. Vylezu zde vždy z auta a koukám na ty pidivuhodné homolovitě kopce přede mnou osvětlené podzimním sluníčkem. Vzpomenu si vždy historii tohoto kopce. Kdo si chhce o tom něco počíst, může zde: Raná - historie.

(zveřejněno na stránce Co dělám?)